GLOSA: Kinského hořký večer v Madridu je tragédií. Ale pořád jenom sportovní

Spousta expertů z řad bývalých fotbalových hvězd dává velký díl viny trenérovi Tottenhamu Igoru Tudorovi. Podle nich poslal Kinského na popravu už jen zařazením do základní sestavy. Jejich argumenty? Kinský chytal naposledy na konci října, Tottenham se nachází v herní i výsledkové krizi, navíc proti němu stál v úterý obrovsky těžký soupeř. Vyslat za této konstelace mezi tyče nerozchytaného Kinského prý byla velká hloupost.

Tento názor nezastávám. Považuji ho za zcestný. Přece ať už zdravý a ambiciózní člověk vykonává jakoukoli pracovní činnost, chce být v ní co nejvýš. V případě Kinského to znamená chytat velké zápasy. Naopak, od trenéra Tottenhamu dostal Kinský v Madridu velkou šanci, kterou zkrátka nevyužil. Jednička Vicario se v poslední době podepsal pod několik gólů, změna mezi tyčemi byla logická. Tečka.

Ještě větší bídu sklidil Tudor za to, že Kinského stáhnul v 17. minutě z trávníku. Současní i bývalí elitní gólmani tvrdí, že kouč tímto tahem, který opravdu nemá obdoby, dostal Kinského ještě níž. Legendární dánský brankář Peter Schmeichel dokonce prohlásil, že Tudor zničil Kinskému kariéru.

„Měl zůstat v brance aspoň do poločasu. Bude to chvíle, kterou si každý ve fotbale bude pamatovat pokaždé, když uvidí nebo uslyší jméno Kinský. Tudor ho úplně zabil,“ uvedl mimo jiné Schmeichel. V tom je, bohužel, velký kus pravdy. To, co se událo na Estadio Metropolitano, by zamávalo naprosto s každým. I s těmi nejotrlejšími povahami. Kinský si v Madridu prošel peklem. A jen tak se ho nezbaví.

Smutným příkladem je nikterak dávný příběh Němce Lorise Kariuse, který se ve finále Ligy mistrů v roce 2018 podepsal dvěma obřími kiksy pod porážku s Realem Madrid (1:3). Jeho rozjetá kariéra dostala tvrdý direkt, už nikdy se nedostal na původní úroveň. Příběh Kariuse je ukázkou, jak tenká je hranice mezi rolí hrdiny a tragickou postavou. Pár minut může změnit všechno.

Znám dobře Kinského otce, prošli jsme spolu Bohemians a Libercem. Jestli měl někdo z jeho generace elitních českých fotbalistů správně nastavenou hlavu, byl to Tonda Kinský starší. Byl zdravě sebevědomý, zároveň skromný, pokorný. Stejně vychoval syna. Jsem přesvědčený, že se z toho Kinský junior dřív nebo později dokáže vylízat. Ať v dresu Tottenhamu, což se nyní jeví jako utopie, nebo jinde.

V tuhle chvíli se Kinskému nejspíš zhroutil celý svět. Hlavou mu běží tisíce negativních myšlenek a vtíravých otázek. Spousta z nich se asi týká jeho fotbalové budoucnosti. Čeká ho dlouhá, psychicky náročná cesta. Během ní by si měl neustále opakovat známou, ale naprosto výstižnou větu: Nejde-li o život, jde o … Ano, O NIC.