Článek
Magál se po startu držel takticky v kontaktu s čelem závodu, patnáct kilometrů před cílem ale začal sám vyvíjet aktivitu. Snažil se přesvědčit k úniku Francouze Vittoze. Bezvýsledně. „On taky není žádný sprinter, doufal jsem, že bude chtít ujet. Najel jsem k němu, ale nechtěl. Pak jsem dostal na trati hlášku, ať se schovám, tak jsem to dojel v balíku,“ vyprávěl jednatřicetiletý reprezentant.
Pocit, kdy přivezl peloton ke stadiónu a pak odpadl ve finiši, dobře zná. „Když přijedete do finiše a nejste dobrý sprinter, tak tady nemáte co dělat. Můžete dělat akorát kulisu. A když si navíc přivezete do finiše Northuga, tak se z vás stanou jen diváci a můžete jen tleskat,“ uvedl. O tom, že se pokusil o sólový únik, nepřemýšlel. „To bych neměl šanci. Foukal nepříjemný vítr,“ přiblížil podmínky na trati.
Přivítal by širší tratě
Hluboký, rozbředlý sníh závodníky v neděli - i přes teplotu okolo pěti stupňů nad nulou - netrápil. „Trať byla připravená dobře. Při štafetě to byl hnůj. Jezdilo se po kolena ve sněhu, takhle se nezávodí ani na župním přeboru. Na maratón to konečně posypali salmiakem a dalo se na tom lyžovat,“ těšilo jej.
Tratě ve Vesci by ale přivítal širší. „V posledním kopci jsem byl na desáté pozici a bylo mi jasné, že už se s tím nedá nic dělat. Je to tady úzké trať a nedá se moc dostat dopředu. V cyklistice můžete soupeře objet, ale tady jsou všichni roztažení a nikdo vám neuhne. Mělo by to být širší,“ doplnil.
Magálovo čekání na velký výsledek tak stále trvá. Dlouhé tratě mu jdou, jízda ve skupině mu ale nevyhovuje. „Bylo by super, kdyby se jezdila třicítka nebo padesátka s intervalovým startem. Delší tratě mi vyhovují, ale já nejsem sprinter,“ pokrčil rameny.
