Článek
Skákání na lyžích se v těchto dnech kvůli teplému počasí jaksi nekoná. Co to s vámi dělá? Jste nervózní?
Čekám. Nic jiného mi nezbývá. Jsem na telefonu. Volal mi Kuba Jiroutek, asistent Ričiho (trenéra reprezentace Richarda Schallerta - pozn. red.). V neděli bychom snad měli jet do Ramsau, jestli udělají můstek. V Evropě pokud vím zatím teď není žádný.
Pamatujete někdy něco takového?
Podobná situace byla asi před pěti lety. Na severu ale sníh byl, tak jsem tam zůstal déle. Teď není ani tam.
V sezóně jste byl nejlépe šestnáctý v Lillehammeru. Jak hodnotíte první závody na severu ve srovnání s loňským parádním tažením?
Tady o tom prostě skoky jsou. Stačí malá změna a je vše jinak. Pracujeme na tom, aby situace byla lepší, ale bez tréninku na můstku je to těžší.
Už před sezónou jste mluvil o potížích s nájezdovým postavením...
To je alfa a omega skoku. Už to začalo vycházet, ale zase byl trošku problém s přesností odrazu. Potřeboval bych nějaký trénink na můstku se sněhem. V těch oficiálních při závodech se toho ve fofru nedá moc stihnout. Mezi skoky je třeba hodina pauza, já bych potřeboval víc pokusů v rychlejším sledu. Pak by se dalo něco udělat. Změnit.
Dá se s tím něco dělat na suchu?
Ve speciálních napodobovacích cvičeních jsem perfektní. V rychlosti na nájezdu a při odrazu je to ale něco jiného.
Co vám v téhle nevlídné podzimní době naordinoval Schallert?
Máme tréninkové plány. Děláme kondici. Síla, dynamika, rychlost. Třeba dřepy s činkou na zádech, výskoky z nájezdového postavení.
Není to nuda?
Raději bych skákal, ale tyhle cviky děláme, i když se skáče. Takže jsme zvyklí. Dát si úplnou pauzu by byla hloupost.
Ta sezóna je divná, nemáte při tom teple neustálém pohledu na zelenou či na bláto problém s tím se pořádně rozjet?
Je to zvláštní. I z lidského hlediska by přece byla lepší zima, aspoň padesát procent lidí by ji určitě chtělo. Přál bych si aby byl sníh a minus pět.
Švýcaři toho taky na sněhu moc nenaskákali a jsou zatím výborní. Není to k naštvání?
I my jsme loni šli z hmoty přímo na sníh do závodů a vyšlo to. Teď to perfektně sedlo jim. Stačí jeden dva závody, chytíte se, věříte si. Chce to sebedůvěru, tu jde dohnat dobrým závodem. Trošku jsem začal věřit po nedělní kvaliikaci v Lillehammeru. Bylo to o. k. Soutěžní skok pak nebyl nejhorší, ale ani nejlepší, euforie opadla.
Nedalo se přece jen někam jet? Na sever nebo do Ameriky?
Asi by to bylo nákladné, ale to je otázka spíše na někoho jiného: šéfa úseku pana Škodu.
Ten mluvil o negativech: o složitém přejezdu, o časovém posunu, stejně jako váš manažer Jež. Když vedle toho postavíte několik tréninkových skoků, stálo by to podle vás za to?
Teď je pozdě o tom mluvit, protože bychom museli už ve středu letět, abychom se stačili vrátit na další svěťák v Engelbergu.
Co dělají soupeři?
Nevím. I seveřani to mají těžké. V Kuusamu jim ujel nájezd, v Lillehammeru bylo jen pět centimetrů sněhu, a když jsme odjížděli ze závodů tak pršelo a je to asi taky pryč. Slyšel jsem, že se snad skákalo v Rovaniemi.
Manažer Jež říkal, že je nesmysl skákat teď na hmotě. Nebylo by to ale přece jen k něčemu dobré v téhle krizové situaci?
Úvahy takové jsou. Vždyť Švýcaři si po Kuusamu skočili na hmotě a pak šli do závodu v Lillehammeru. Poláci to ale zavrhli. Je to přece jen něco jiného. Dát zimní na lyže na hmotu... Nevím.
Jak trávíte čekání? Brouzdáte po internetu, hledáte předpovědi a webkamery, zachycující stav můstků?
Snažím se regenerovat. I na internetu jsem hodně času, sem tam kouknu, jak to kde vypadá. Ale spíš než o počasí se zajímám o politiku.
Není jednotvárná?
Taková nuda to není. Teď zase jeden poslanec přeběhl.
Kvituje aspoň přítelkyně, že na ni máte více času?
Pracuje, dělá sekretářku. Zase až tolik se nevidíme, ale určitě je spokojena, že jsem tu víc.
