Článek
Vloni se závody v Montafonu kvůli nedostatku sněhu rušily, letos je situace lepší?
Zase tu není moc sněhu, takže trať budeme mít zkrácenou, ale aspoň se pojede.
V Montafonu jste před šesti lety jako osmnáctiletá dívka vyhrála jeden ze svých prvních závodů SP. Patří k vašim oblíbeným závodním destinacím?
Mám to tu moc ráda. I v létě jsem se tady stavovala, když jsem přejížděla na soustředění do Itálie a měla den volna. Pozdravila jsem rakouské závodníky, kteří tu bydlí, a vyrazila na výlet po kopcích. Myslím, že to je super místo na život, je tu i skvělé sportovní zázemí. Asi jsem se sem těšila nejvíc ze všech šesti závodů svěťáku, ještě na kanadské Big White jsem zvědavá, na něj jsem slyšela spoustu chvály.
Jeden závod už máte tuto zimu za sebou, v rámci finského soustředění jste skončila druhá za Francouzkou Moenne Loccozovou.
To byl spíš takový závod na rozptýlení, když jsme tam trénovali tolik dní v kuse, už jsme se trochu museli přemlouvat, abychom jezdili naplno. Ani jsem neměla pořádné závodní oblečení, ta trať byla lehká, ale bylo super si potrénovat ježdění ve víc lidech.
Do Finska jezdíte před sezonou pravidelně, proč zrovna tam?
Byli jsme tam asi potřetí, vloni neměli sníh ani tam. Pořádají to finští trenéři, ještě než začne sezona a najedou tam lidi. Máme tam klid a kompletní servis, jídlo, posilovna, bydlíme asi třicet sekund od sjezdovky, takže můžeme na kopec dvakrát denně. I na tmu jsem si zvykla.
Nepřepadaly vás z nedostatku sluníčka deprese?
V době, kdy jsem tam byla, svítilo čtyři hodiny denně od desíti do dvou. Jenže často bylo zataženo nebo mlha… Ale na deprese nebyl čas, ty jsme zaháněli v sauně na apartmánu. (úsměv)
