Článek
Tereza Kmochová se sbírkou pěti zlatých z deaflympiády.
Jak jste se cítila jako dívka z plakátu? Měla jste hodně reakcí?
Měla, všichni mi to chválili. (úsměv) Ale také jsem věděla, že jsem si tím na sebe upletla bič a na deaflympiádě nesmím zklamat.
Také jste vyhrála všech pět svých závodů. Považujete si toho nejvíc v kariéře?
Určitě. Těžko srovnávat, mezi zdravými startuje mnohem víc závodnic, na druhou stranu na závodech neslyšících cítím větší tlak, protože jsem jednou z favoritek, možná tou největší.
Dá se srovnat atmosféra deaflympiády třeba s univerziádou, kde jste letos také byla?
Univerziáda byla také fajn, ale deaflympiáda byla přímo úžasná, neslyšící lidé mají k sobě blíž než normální slyšící. Navíc jsme v Rusku měli výborný český tým, skvěle jsme si sedli.
Největší nervy vám asi přinesly potíže s dopravou lyží do Magnitogorsku.
Začalo to už na letišti v Chanty Mansijsku, kam se nahrnulo přes 120 lidí do odbavovací haly, každý měl pět až sedm báglů a bylo jasné, že průšvih je na světě. Nejdřív se do malého letadla nedostalo deset lidí včetně naší důležité tlumočnice. Už jsme mysleli, že letadlo je absolutně přetížené a že s námi spadne. Naštěstí jsme přistáli v Magnitogorsku živí a zdraví a krásně nás uvítali na letišti. A při vykládání jsme zjistili, že lyže pochopitelně nepřiletěly. Dostali jsme zprávu, že jsou na cestě náklaďákem 1600 kilometrů, ale že ještě ani neodjel. Další den jsme se dozvěděli, že náklaďák se v půlce cesty rozlomil pod tíhou nákladu…
Už jste přemítala nad krizovými variantami?
Nervozita stoupala. Poslali další kamión, který už nám konečně dovezl všechny věci. Byl totálně nacpaný a přetížený, všechny vaky s lyžemi na sobě, ale naštěstí v pořádku a bez úhony. Už jsme si dělali legraci, že závody odjedeme na lyžích z půjčovny, nebo že pojedou jen Rusové a Japonci, kteří tam lyže už měli. Návrat už proběhl bez problémů.
Byl to jediný zádrhel na organizaci?
Organizace v Magnitogorsku byla úžasná. Když jsme jeli první den na trénink, lyže v dodávce byly na sobě naházené a mohly se snadno zničit. Tak dobrovolníci vymysleli a sestavili dřevěný regál, aby lyže byly hezky poskládané. Všem pomáhali, i paní kuchařky byly super, výborně vařily, skvěle připravená trať, tribuny plné diváků s atmosférou jako na svěťáku…
Hrají se na deaflympiádě hymny? Vám prý omylem zahráli znělku ze seriálu Dallas.
Normálně se hrají. V Magnitogorsku jsme měli jen krásné květinové ceremoniály, medaile se pak předávaly v Chanty Mansijsku. Po příletu tam byl medailový ceremoniál s hymnou a focením, pro mě čtyřikrát za sebou. (úsměv) Po posledním slalomu jsme čekali na klasický květinový ceremoniál, ale nesli nám normálně medaile. To, že mi zahráli znělku z Dallasu, mi máma řekla až potom, já to nepoznala.
Mezi neslyšícími nemáte konkurenci, sníte i o startu na olympiádě za tři roky?
Chci se v roce 2017 kvalifikovat na univerziádu a jet mistrovství světa neslyšících. A pokud se mi bude dařit, uvidíme, co dál. Olympiáda v Koreji? To je pro mě výzva.
Před šesti lety jste jako první neslyšící třikrát startovala i ve Světovém poháru. Co vám teď chybí k tomu, aby přibyly i další starty?
Lepší FIS body. V Čechách je teď hodně mladších a lepších holek.
V minulosti jste trénovala s mezinárodním francouzským týmem, teď si pochvalujete přípravu s českou reprezentantkou Kateřinou Pauláthovou.
S francouzským týmem se to rozpadlo už před dvěma lety, tak jsem začala trénovat s Katkou. Společně jezdíme na ledovce a kondiční soustředění v létě a na podzim. V zimě se rozdělíme, protože jezdí jinou ligu. Lyžuje velice dobře, a jak spolu trénujeme, snažím se, aby mi tolik neujížděla a abych jí nedělala ostudu… To mi pomohlo v závodech. Je pravda, že na začátku sezóny se mi nikdy nedaří, rozjíždím se pomaleji, ale pak v únoru přijde smršť. (směje se)
Jak se vám s lyžováním daří skloubit studium molekulární biologie?
V zimě lyžuju a v létě studuju… Do školy se moc nedostanu, učím se jen na zkoušky, na které docházím. Na přednášky nemám čas ani sílu, protože pro mě nemají význam. Nevydržím odezírat ze rtů celou dobu, a když se kouknu na moment jinam, nevím, o čem je řeč. Proto se učím jen ze zápisků ostatních, nebo z prezentací. Teď musím „jen“ napsat bakalářku, obhájit ji, složit státnice a udělat přijímačky na magisterské studium.
