Hlavní obsah

Končím se slzou v oku, přiznal Bauer. Už nechce, aby rodina strádala

Michal OsobaSport.cz

Více než dvacetiletá etapa života Lukáše Bauera končí, ve Světovém poháru či na mistrovství světa už se podle svých slov neobjeví. Ani na olympiádě za rok v Pchjongčchangu. Rozhodnutí, že v devětatřiceti letech se bude jako závodící ředitel věnovat už jen svému laufařskému týmu Pioneer Investments, nezměnil.

Foto: Ivana Roháčková

Lukáš Bauer na tiskové konferenci potvrdil, že další reprezentační starty neplánuje.

Článek

Devatenácté místo na mistrovství světa v Lahti tedy zůstane posledním individuálním reprezentačním výsledkem?

Končím se slzou v oku, nejradši bych z toho světa nikdy neodcházel. Miluju závodní cvrkot, ať už tu nejistotu před startem nebo emoce v samotném závodě, když se dostanete z krize a víte, že jdou po vás. To mi bude chybět, vlastně chybí už teď. Ale důvod, proč končím, není čistě výkonnostní, jde zejména o rodinu. Mojí kariérou byla hodně bita a už nechci, aby strádala kvůli plnění mých vzdušných cílů.

Cítíte nostalgii?

Hlavně mi nepřijde, jako bych jezdil po akcích přes dvacet let, spíš jako by to byly tři roky. Samozřejmě, když vám začnou vykat nově příchozí do reprezentace, už asi jezdíte delší dobu. Ne, že bych se bál mladých vlčáků, nejradši bych závodil dál, ale v posledních letech se mi čím dál častěji vkrádalo do myšlenek: „Proč?“ Ne vždy jsem měl stejný náhled na vývoj českého lyžování jako vedení, bývali jsme na kordy. To jsou věci, které unavují. K tomu mi rostou děti…

Rodina tedy byla hlavní důvod?

Děcka se strašně těšila, až budu doma. A po Lahti, kdy jsem řekl, že to byl můj poslední závod, najednou začaly skoro bulet, že už nebudu závodit a jezdit po šampionátech. Z Lahti si přivezli norské čelenky, sháněl jsem jim podpis Sundbyho… Vidí ty vrcholné akce v televizi a najednou si neuvědomují, že jsem tři sta dnů v roce pryč.

Umíte si představit nějaký scénář, že byste za rok v Pchjongčchangu závodil?

Mým cílem opravdu není jezdit nominační závody a chystat se na olympiádu. To bych musel jezdit neskutečně a české lyžování na tom muselo být opravdu špatně, aby mě povolali a já řekl, že jedu. Skončil jsem, boje s reprezentací mě nebavily, abych se dohadoval, kam a proč pojedu. Letos jsem už závodil jen kvůli svému egu.

Ale úplně tu variantu nevylučujete?

To je opravdu sci-fi, nejsou to žádné plány. Ale jestli to chcete nechat pootevřené, tak tam 0,02 procenta nechte. (směje se) Ne, opravdu za reprezentaci neplánuju startovat, závodit chci v laufech. Jestli kompletní seriál Ski Classics, nebo jen část, bude záležet i na tom, jak se mi podaří zajistit fungování týmu.

Co si tedy ze své kariéry budete nejsilněji pamatovat?

Dobrých výsledků, a musím se trochu poplácat, bylo hodně, ale já měl celou kariéru štěstí na lidi. Takže skvělé výsledky neměl Bauer, ale všichni lidi kolem, já byl toho jen součástí. Pamatuju si začátky, vítězství v Novém Městě na Moravě v roce 2003, stříbro na olympiádě v Turíně i na mistrovství světa v Liberci. Ale asi nejvíc si vážím bronzu ze štafety na hrách ve Vancouveru. Byl jsem celou kariéru spíš individualista, ale tohle byl senzační zážitek. Brečel servis, my brečeli. I když to je se mnou někdy těžký, tak tam jsme si padali všichni kolem krku.

Reklama