Článek
Vynášet soudy, zda vytáhlý útočník Slavie opravdu na svého bývalého parťáka Sampsona Dweha z Plzně plivl naschvál, je dnes už passé. Podstatnější je něco jiného.
Pokud by nešlo o „recidivistu“ Chorého, sudí by se k situaci u videa možná ani nevraceli a zůstalo by u žluté karty, kterou rozhodčí Marek Radina udělil přímo na hřišti za řvaní na soupeře, tedy nesportovní chování.
A tady vidím první problém. Podobných situací za ligovou sezonu napočítáte desítky, zvlášť v těch vypjatých zápasech. Jeden řve na druhého, emoce lítají, sliny občas taky. Rozhodčí jsou ve svých verdiktech dlouhodobě nekonzistentní a v tomhle případě hrál roli fakt, že u toho byl zrovna Chorý. Hráč, který už nejednou ukázal, že se neumí kontrolovat a emoce ho pohltí.
Jindřich Trpišovský se zastal Tomáše Chorého. Udělat z toho úmyslné plivnutí, to je vaření z vody. Video: Sport.cz
Druhý problém je samotná podstata. Jestli pokropil slinami záměrně, nebo ne, se zřejmě nikdy stoprocentně nedozvíme. Má ale hráč zapotřebí řvát soupeři do obličeje takovým způsobem?
Není na čase podobné výlevy začít trestat automaticky přísněji, bez ohledu na to, jestli „něco odletělo“, nebo ne? Za podobné úlety by se dalo vylučovat, i když hráč nemá na zádech jmenovku Chorý, byť rozumím tomu, že by se jednalo o opravdu složitě posuzované situace a možná i dost přísné tresty.
Pokud se však sudí po konzultaci s videem rozhodl pro červenou kartu a komise rozhodčích jeho verdikt posvětila, je zvláštní, že disciplinární komise následně zvolila mírnější metr. Proč?
Přímá červená karta za nesportovní chování byla uznána jako správná, víc by tomu tedy slušel trest minimálně na dva zápasy. Stačí si totiž vzpomenout na jiné případy, kdy disciplinární komise trestala tvrdě zákroky, které sice vypadaly nebezpečně, ale často šlo spíš o pozdní nebo nešetrné souboje než o vědomý exces.
A fotbal se dělá především pro lidi. Sledují ho děti. Jaký příklad si z toho vezmou? Že můžete řvát soupeři do obličeje, možná ho i poplivat a vlastně se nic nestane? Koneckonců sám Matzner po letní Chorého ráně do rozkroku brankáře Heči upozorňoval, že jako „reprezentant by si měl být vědom i svého výchovného vlivu především na nejmladší fanoušky.“
Sestřih z utkání Slavia - PlzeňVideo: LFA
V tomhle konkrétním případě vnímám rozhodnutí předsedy disciplinární komise Jiřího Matznera i jeho kolegů jako alibistické a bez kuráže. Jen fotbaloví soudci vědí, nakolik na ně zapůsobily mediální výstupy a obhajoba z Edenu, kterou jen podtrhla návštěva samotného slávistického šéfa Tvrdíka u disciplinární komise.
Hlavně by se nad sebou měl ale zamyslet sám Tomáš Chorý. Opravdu má zapotřebí podobné chování? Bude mít věčně zastání u nadřízených, kteří vynakládají úsilí do obhajoby? Nejde totiž o ojedinělý případ. A u hráče, který táhne tým za titulem a patří mezi opory reprezentace, to působí o to hůř.
Snad si po dalším excesu, byť téměř nepotrestaném, už konečně vezme ponaučení. I když… Kolikrát už tohle při Chorého úletech zaznělo?
