Hlavní obsah

I když si Kříž přetrhl achilovku, čínského snu se nevzdal. Lidi mě mají za blázna, říká

Nymburk

Když si 12. května nymburský pivot Martin Kříž v semifinále ligového play off přetrhl achillovku, zdálo se pro něj MS v Číně ztracené. Šestadvacetiletý basketbalista si ale zakázal černé myšlenky. Po operaci odhodlaně prohlásil, že se pro reprezentační sen kousne a od prvního dne rehabilitace dělá maximum, aby 1. září mohl hrát v Šanghaji proti USA.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér basketbalové reprezentace Ronen Ginzburg a Martin Kříž.

Článek

Už jste se zapojil do přípravy národního týmu, přitom jen léčení takového zranění trvá až tři měsíce. Byl jste celou dobu optimistou, že se stihnete vrátit na palubovku včas?

Spousta lidí mě má za blázna, ale já si nastavil v hlavě, že to dokážu a že mě ani tohle nepoloží. Musím to zaklepat, ale všechno vychází podle plánu, který jsme udělali s doktory a koučem, i když od začátku víme, že jde o hraniční variantu. Zatímco se ale noha dávala v sádře a pak v ortéze do kupy, já poctivě makal na jiných částech těla. Teď se už pár dnů snažím trénovat s klukama naplno a příští týden bych měl naostro začít hrát.

Co na vaši situaci říkají lékaři?

Všechno s nimi konzultuju, zátěž stupňuju postupně. Jsem rozumnej člověk, abych si honbou za něčím zásadně neohrozil zdraví do budoucna. Achilovka podle veškerých vyšetření už vypadá v pořádku. Jediné, co mě teď trošku brzdí, je kotník, který při dlouhém zafixování ztuhnul. Ale děláme s terapeuty na tom, aby povolil a pustil mě do všech pohybů.

Berle jste přitom odložil až koncem června, pak už to bylo skutečně jen o té psychické síle?

Nastudoval jsem si dost věcí, jak urychlit hojení po takové operaci. Pomohla magnetoterapie i péče laserem o jizvu, trpělivě jsem navyšoval rehabilitační dávky. Věnoval jsem všemu spoustu času i energie. Noha byla zesláblá, svaly za tak dlouhou dobu nečinnosti přece jen ochabnou. Minimálně padesát procent léčebného procesu ale dělá hlava a tu jsem si nastavil jasně.

Nenastaly žádné komplikace?

Jen v té mojí psychice. Během léta přišly dvě, tři takové chvíle, kdy se mi zdála noha špatná a neviděl jsem takový progres jako třeba ostatní. Vyplatila se ale spolupráce s mentálním koučem Honzou Mühlefeitem, minimálně jednou týdně jsme spolu na telefonu nebo se někde potkáme a on mi vždycky pomůže nastavit myšlenky správným směrem. Ohromně si vážím také manželky, jak za mnou stála. Přizpůsobila mně celé léto a měla radost, když viděla, jak se skokově zlepšuju.

Odhadnete, do jaké pozice jste se posunul z takřka nulové šance jet na šampionát?

To by měl říct spíš trenér Ginzburg, je to asi padesát na padesát. Achilovka drží, ale podstatné bude, co udělá kotník při hře pět na pět. Při střelbě i výskocích mě nesmí limitovat. Nejdřív jsem ho cítil dost, každým dnem je to ale o několik procent lepší. Nikdy jsem však takhle vážné zranění neměl. Výpadek byl dlouhý, ale nominace na šampionát do Číny je pro mě tak velkou motivací, že stojí za to úsilí. Jen já i kouč musíme cítit, že bych tam byl něco platný.

Reklama