Článek
Věřil jste v postup českého nároďáku?
Málokdo ho asi čekal. Ale i když to po prvním utkání s Tureckem moc nevypadalo, mužstvo má svou sílu a jeho základ je stejný od světového šampionátu v Číně 2019. Navíc tam byl místo Kříže Veselý, takže tým je ještě o něco silnější. Na druhou stranu bych to zase tolik nedramatizoval. Kolem sebe slyším: historický úspěch, senzace, fantazie. Velký úspěch to je určitě, v dějinách našeho basketu jsou ale pořád větší.
Zmínil jste Veselého, který se do týmu vrátil po třech letech. Jak se vám jeho výkony zamlouvaly?
Líbil se mi, i když taky ne ve všech zápasech. Pod košem nám ale hodně pomohl. Mužstvo se nemuselo spoléhat jen na to, že všechno doskáčou Balvín s Audou. V doskoku je Honzova síla a v zápase s Kanadou to bylo hrozně znát. Kanaďané špatně stříleli a my jsme je přestříleli a přeskákali.
Při nominaci se dost pochybovalo o sedmatřicetiletém Blakeu Schilbovi. A ten Kanadě nasázel 31 bodů
Ví se o něm, že je střelec. Sice mu nevyšly dva zápasy, ale s Kanadou dokázal využít toho, že byl často volný. To byl přesný opak Kanaďanů, kteří stříleli z jasných pozic, ale nedávali. Trojky měli zoufalé, řešili to netakticky. Měli hrát blíž ke koši. Dneska je bohužel takový trend: buď trojky, nebo nájezd do koše. Málokdy vidíte, že by někdo využíval stop jump za dva body.
Turnaj ve Victorii ale ukázal, že se rozšiřuje okruh hráčů z lavičky, kteří mohou hrát důležité minuty.
Myslíte Šiřinu, že? Je to dobrý rozehrávač i střelec trojek, což dokazuje v Opavě. Šancí mohl dostávat i víc, ale otázkou je místo koho... Hráli jsme to na dvě křídla a rozhehávače s tím, že křídlo pak pomáhá Tomáši Satoranskému. Tam potom tolik prostoru pro Šiřinu, nebo Vyorala není. Ale překvapil mě i Ondra Sehnal, který se taky nebál střílet. A je to mladý kluk.
Vybavil jste si při sledování přenosů z Kanady, jak jste se dostali na olympiádu 1976 skrz kvalifikaci v Hamiltonu?
Tehdy to byla celosvětová kvalifikace a těch zápasů jsem museli odehrát osm (s bilancí 6:2), což bylo mnohem těžší. S Jugoslávií, se Španělskem, s Brazílií, s Mexikem... Co tým, to byl tehdy pojem. Tady to měli kluci o něco jednodušší, že hráli jen 4 zápasy. A měli tam i Uruguay, kde byli jasně lepší. Jen tou koncovkou si to pokazili, což je česká specialita. Za dvě minuty uděláme z jasného zápasu nervy. Nyní se kvalifikace rozložila na čtyři skupiny. Asi by bylo něco jiného, pokud bychom se museli utkat s Litvou, s Itálií, nebo se Slovinskem. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že ze všech skupin postoupila jen evropská mužstva. Skončily Brazílie, Kanada, Portoriko... Důkaz toho, že v Evropě se mimo USA hraje nejlepší basket.
V základní skupině v Tokiu bude reprezentace soupeřit s Američany, Francií a Íránem. Je to hratelné?
Amerika to staví kolem Duranta, takže budou silní, co si budeme vykládat. Ale zase je to o něco jednodušší, že ze tří skupin postupují první dva týmy a pak další dva ze třetích míst.
Což by mohlo vyjít...
Pokud teoreticky vyhrajeme nad Íránem a dejme tomu, že s Francií a USA neprohrajeme o tolik, můžeme postoupit. To je systém! Vyhrajete jeden zápas a hned jste osmí. Ale co to pak je za olympiádu? V Mnichově 1972 jsme hráli sedm zápasů ve skupině a další dva o umístění... V Montrealu byla šestičlenná základní skupina. A teď se to odehraje, aby to bylo hlavně co nejrychleji hotové.
