Hlavní obsah

Domácí superfavorit nebo tým, který může ukázat cestu i české házené?

Finálový duel má před sebou mistrovství světa v házené. Už před ním však můžeme říci jedno, tahle sportovní událost se opravdu podařila. Nabité haly, perfektní atmosféra, překonaný rekord v počtu fanoušků na jednom zápase. Po katarském šampionátu, který provázela pachuť nepřesných výroků sudích, prázdných hal a vydobyté účasti Němců je letošní vrchol jako balzám na duši.

Foto: Stephane Mahe, Reuters

Nikola Karabatic (vpravo) je největší hvězdou francouzského týmu.

Článek

Francouzi házenou milují, vzali ji za svou. Jak by také ne, když v ní jsou nejlepší na světě. Od roku 2006 získal tým s galským kohoutem na prsou tři evropské tituly, tři vavříny z mistrovství světa a také dvě nejcennější olympijské medaile. Vrcholem této generace a možná také začátkem nové éry je pro hostitelskou zemi právě končící mistrovství světa.

Pokud se zkušené oko podívá na zápasy Francie, asi ani na chvíli nezapochybuje o vítězi. I když se třeba zrovna nedaří gólmanům nebo se střelecky neprosazuje největší hvězda týmu Nikola Karabatic, tak má Francie stále tolik možností, které může nabídnout. A letošní šampionát to ukazuje v celé své kráse.

V důležitých okamžicích zapne neuvěřitelně fyzicky vybavený Daniel Narcisse, přezdívaný „Air France" nebo skóruje jedno z nejatletičtějších křídel na světě Luc Abalo. Na druhém křídle zase řádí zkušená stálice Michel Guigou. Právě tito hráči jsou symbolem jedné hráčské generace, které zrodila tým, na který se bude ve sportovních kruzích dlouho vzpomínat.

Kdo ví, jestli se ještě někdy ve stejném složení sejdou. V pokročilém sportovním věku už řada jejich vrstevníků z jiných zemí vůbec nereprezentuje. Francouzi ale táhnou za jeden provaz a úspěchy je nikdy neomrzí, navíc po boku zkušených vyrostly mladé hvězdy, které, dle průběhu letošního mistrovství světa, můžou odcházející stálice plnohodnotně nahradit.

Remili, Mahé, Porte, Fabregas - to jsou nastupující pušky, které nový trenér reprezentace Dinart hojně využívá na domácí akci. I ti můžou rozhodnout finále proti týmu, který překvapil na loňském evropském šampionátu a ve své dobře nastolené cestě pokračuje i v dalším cyklu - Norsku.

Sagosen myslí se spoluhráči jenom na vítězství

Christian Berge, bývalý kapitán norské reprezentace a současný lodivod severského družstva, je jedním ze strůjců překvapivých úspěchů mladého norského týmu. Však už se o něj zajímá také Flensburg, německý velkoklub, z kterého po sezóně nejspíše odejde současný trenér Vranjes.

Berge nastartoval generační obměnu norského souboru, který se sice kvalifikoval na většinu velkých šampionátů, na nich však úspěšný nebyl a v konečném pořadí se často řadil i za český národní tým. Bjarte Myrhol a Ole Erevik, ty jediné si ze zkušených hráčů ponechal Berge v týmu a udělal dobře. Kapitán a obrovský srdcař Myrhol se po postupu do finále při oficiálním rozhovoru div nerozbrečel, navíc je jeho přínos jako prvního pivota týmu stále nezanedbatelný. „Nemám slov, omlouvám se, ale nedokážu správně popsat tenhle pocit," dokumentoval své rozpoložení těsně po semifinálovém dramatu.

A čím si místo ve finále norští bojovníci zasloužili? Je to zejména týmové pojetí, rychlý přechod do útoku a to, že mají v hlavě stále jen vítězství. „Víte, mi nikdy nepřemýšlíme, že prohrajeme, máme v hlavě pouze vítězství. To je výhoda našeho mladého týmu." Slova, které jsou tak příznačná pro Sandera Sagosena, největší hvězdy týmu a v budoucnu s největší pravděpodobností i celé světové házené.

Mladičká spojka byla vyhlášena nejlepším mladým hráčem světa, už teď má podepsanou smlouvu v Paříži, která buduje nejlepší tým v Evropě. Zatím však Sagosen zraje v dánském Aalborgu a svoji pozornost na sebe strhává hlavně při reprezentačních akcích. Vždyť dánský klub nehraje v letošní sezóně žádný evropský pohár.

Právě jednadvacetiletý střelec by se snad mohl stát jazýčkem na vahách v nedělní finálové řeži. Takových rozdílových hráčů má však Francie hned několik. Pokud by se jí titul na domácí palubovce před našlapanou pařížskou halou nepodařilo získat, jednalo by se o prvotřídní senzaci.

Ať už to však dopadne jakkoliv, už teď můžeme říci Merci France. Byly to nádherné tři týdny...

Reklama