Článek
Zleva Petra Kulichová, Kateřina Elhotová a Karolína Elhotová po prohraném utkání s Ukrajinou.
Zleva Kateřina Elhotová, Ukrajinky Anna Olchoviková, D`Andra Mossová a další česká basketbalistka Ilona Burgrová.
Tereza Vyoralová (vpravo) a Ukrajinka Kateryna Dorohozubovová na ME.
Ilona Burgrová mezi bránícími Ukrajinkami.
Trenér českých basketbalistek Ivan Beneš při utkání s Ukrajinou.
Kia Vaughnová po prohraném utkání s Ukrajinou.
Česká reprezentantka Kia Vaughnová (uprostřed) a bránící Ukrajinky Olga Mazničenková (vlevo) a Oleša Malašenková.
České basketbalistky po úvodní prohře s Ukrajinou
Proti Ukrajině jste proměnila až svou osmou střelu na koš. Cítila jste výrazný zdravotní handicap?
Bylo to těžké ustát, když se vedle hry perete ještě s něčím navíc. Chtěla jsem věřit, že to odezní, ale před zápasem se to vrátilo a cítila jsem se na hřišti děsně zesláblá. Možná i proto na mě padlo nezvyklé střelecké trápení a bylo asi taky vidět, že nenacházím dost sil, abych se víc rvala s hodně tvrdě hrajícími soupeřkami. Nebyla jsem na ty jejich lokty nachystaná, bylo tam víc faktorů.
Proč se ale premiéra celému týmu nepovedla?
Věřily jsme, že s Ukrajinkami můžeme hrát rovnocenně. Bohužel jsme si je na začátku nechaly děsně utéct, když jsme všechny neproměnily spoustu střel a daly pak hlavy dolů. V poločase ale měla Kia Vaughnová v šatně hodně emotivní projev, že se nesmíme takhle prezentovat, že každá z nás musí dát víc ze sebe, především srdce. Jsem ráda, jak to zabralo.
Zkoušela naturalizovaná pivotka mluvit česky?
Ne, říkala to anglicky, ale všechny jsme jí rozuměly. Byl v tom velký kus člověčiny. Určitě její slova pomohla, od třetí čtvrtiny jsme se víc hecly v obraně, jenže ta ztráta byla už fakt veliká. Možná jsme teď pod větším tlakem, ale nesmíme si ho pustit do hlavy a v sobotu prostě Maďarky porazit. Snad se i já budu za 24 hodin cítit lépe, abych týmu víc pomohla.
Cítíte i určitý závazek jako kapitánka?
Pro mě je to velká čest a ukázka důvěry. Já se ale nechci stylizovat do role šéfky, aby holky dělaly, jak já řeknu. Všechny mě nějakým způsobem berou, a to je důležité. Nemusím se bát cokoli říct, ten vzájemný respekt tam je, ale určitě nebudu jako kapitánka na nikoho křičet, to není v mém naturelu.
Pořád ale platí, že od narození miminka, které vám v dějišti šampionátu hlídá maminka, už pro vás není basket alfou a omegou?
Možná mi to prospělo. Nehroutím se, nad spoustou věcí umím mávnout rukou. Středem vesmíru je pro mě malej. I tady, když přijdu na pokoj, chci se mu věnovat a nehodím si nohy nahoru. Ale pomáhá mi opravdu hodně mamka, která se o něj stará, když jsem na hřišti. A protože je zvyklý v sedm večer chodit spát, tak ho i ukládá, protože to my ještě hrajeme. Ještě v noci ale pořád vstávám ke kojení a nemám tolik odpočinku, jak bych asi potřebovala, ale při mamčině péči si tady dám i přes den šlofíka. Teď ale skutečně vzhledem ke všem okolnostem především potřebuju nabrat sílu.
