Článek
Na mezinárodní scénu má jen příjemné vzpomínky. „Startoval jsem i na mistrovství Evropy 2007 ve Španělsku, kde jsem se potkal i s hráči, kteří hrají basketbal na úplně jiné úrovni. Nastupoval jsem také v dalších kvalifikačních zápasech včetně domácí haly v Chomutově, odkud pocházím. S reprezentací jsem se podíval i na hodně míst ve světě. Všechno byla obrovská zkušenost," svěřil se Jakub Houška klubovému webu při ohlédnutí za kariérou.
Z klubového působení staví nejvýš samozřejmě tři finálové série Děčína s Nymburkem. „Především první postup do finále byl nezapomenutelný. V Děčíně se sešla až neskutečná parta, město žilo basketbalem. Vymýšleli jsme pro fanoušky různé děkovačky. I kvůli lidem kolem děčínského klubu jsem tady vydržel jako hráč tak dlouho. Když jsem byl zraněný nebo marodil, vedení mě podrželo," líčí Houška, jenž v červenci oslaví 36. narozeniny.
Nyní si zvyká na zcela novou realitu. „Po skončení letošní sezóny jsem přemýšlel, jestli skončím s hraním, nebo to ještě zkusím v lize dál. Klub mi nabídl, abych tady zůstal. Ale ne už jako hráč, ale posunul se do trenérské role asistenta. Jako bývalý kapitán vím, jak tým funguje a hráči zase vědí, že basketbalem žiji," glosuje Jakub Houška svůj přesun v rámci klubu i ligového áčka.
Jeho symbióza s trenérem Budínským je ojedinělá. „Vedl mě už v Chomutově, pak celou dobu v Děčíně. Věřím, že naše spolupráce bude klapat i na trenérské lavičce. Nemám však touhu skončit s hraním úplně, zvažuji možnost, že bych si i při pracovních povinnostech u děčínského áčka šel zahrát do rodného Chomutova. Netuším, jestli na to najdu čas. Uvidíme, jak se to vyvine," uzavírá Jakub Houška s úsměvem.
