Článek
Přiznejte se, opravdu jste věřil, že dokážete porazit obhájkyně titulu Australanky?
Už před turnajem jsem říkal, že za každou holku v týmu dám ruku do ohně, a jsem šťastný, že to teď takhle vrátily. Budeme hrát o medaile, to je pro mě splněný sen. Pamatujete si, jak jsem vám těsně před mistrovstvím řekl, že k úspěchu se nejezdí výtahem, ale musí se jít postupně po schodech. A to my přesně jdeme, holky se rvou o každý míč, každý jeho zisk má něčí podpis.
Jak jste vůbec napínavý čtvrtfinálový duel prožíval?
Uvědomoval jsem si, že jde zřejmě o nejdůležitější utkání mé trenérské kariéry, navíc na mistrovství světa doma, což tady nebylo od roku 1967 a ještě dorazí hlava státu, to už je skoro jiná dimenze. Věděl jsem, že Australanky nepřechytračíme, že to bude o dřině, bojovnosti a zodpovědnosti. Od začátku se mi líbilo, jak nadoraz holky šly. Každá z nich nechala na hřišti duši. Když jsem viděl, jak bojují a že vydrží hrát pod košem tvrdě, věřil jsem jim stále víc.
Nezatrnulo vám ale, když už během třetí čtvrtiny měly pivotky Kulichová, Večeřová a Burgrová po čtyřech faulech a hrozil jim předčasný odchod ze hřiště?
Taktika byla zvolená dobře. Chtěli jsme hrát tvrdě, s tím má každý problémy a na Australanky to platilo. Na obranu se můžeme spolehnout prakticky celý turnaj, v tomto zápase se nám dařilo hrát i rychle dopředu, k tomu se přidalo celkem 10 trojek a to už je předpoklad pro to udolat i tak silné soupeřky.
Už před vámi se o senzaci postaraly Bělorusky, které vyřadily minule stříbrné Rusko. Bylo to pro vás třeba motivací, že i velké favoritky mohou padnout?
Říkal jsem si, že když něco takového mohly dokázat Bělorusky, proč by se to nemohlo povést nám. Na druhou stranu taková překvapení nemám moc rád. Když sednu do tramvaje, která má jet do Nuslí, tak nechci skončit v Záběhlicích.
Někdy to překvapení ale může být velmi příjemné...
To jistě, raději si to užívám vnitřně sám do sebe. Euforii potřebuju krotit, aby mě z toho nekleplo. Ale je jasné, že jsem moc šťastný, že navazujeme na dřívější úspěchy českého ženského basketu za kolegy Bobrovského.
Jak daleko je teď ke světové medaili, na níž český basketbal čeká od roku 1975?
Máme před sebou ještě dva zápasy a nechci se předčasně opájet radost, protože pak to může končit ve zvláštním útlumu. Když ale máme takhle hezky našlápnuto, je potřeba jet a dorvat to, kam až půjde. Snad mohu přiznat, že jsem si s ohledem na sobotu chystal přípravu na Bělorusko a tušil, že to s ním může být důležitý duel pro naše umístění. Mám radost, že to vyšlo, i když ho budeme hrát později než bych si před čtvrtfinále pomyslel.
