Článek
Posedmé se oba rivalové potkali v zápase poražených semifinalistů, popáté ho ovládli Švýcaři. Zatímco Češi do boje o bronz zamířili po sobotní nadílce od Finů 2:7, Švýcaři proti hvězdným Švédům dlouho sahali po finále a v parádní bitvě padli až po nájezdech.
Zakončení vázlo
Jenže zklamání rychle setřásli, před rekordními 16 112 diváky nemilosrdně trestali české chyby, zatímco svěřenci finského kouče Petriho Kettunena byli v zakončení často ustrašení a nepřesní. V tom byl největší rozdíl oproti zápasu ve skupině, který vyhráli 6:4.
Český florbal
„Dopustili jsme, aby Švýcaři dali dva snadné góly, a se dvěma vstřelenými se takové zápasy těžko vyhrávají. Jestli je čtvrté místo zklamání? Samozřejmě,“ neskrýval Kettunen, jenž přišel před dvěma lety k českému výběru s jasným zadáním: vybojovat medaili. Jestli bude u týmu pokračovat, prý sám neví. „Teď je moje hlava prázdná. Budeme se bavit po turnaji,“ tvrdil.
České čekání na medaili pokračuje od roku 2014. „Mistrovství se mění a vždycky jsme v některé věci pozadu. Letos jsme byli výborně fyzicky připravení, ale nebyli jsme schopní hrát tak kombinačně jako v předchozích letech,“ povzdechl si kapitán Matěj Jendrišák.
Nenaplnili potenciál
„Největší rozdíl je v tom, jak se na góly nadřeme. Přijde mi, že to je obecně problém českého sportu. Zapomněli jsme na střelbu a zakončení. Děláme spoustu věcí okolo, jsme jezdiči, odmakáme to, ale sporty jsou o gólech,“ vykládal další útočník Jiří Curney.
Hráči by ale v nastolené „finské“ cestě vesměs pokračovali. „Nenaplnili jsme tu potenciál, jaký jsme měli. Necelé dva roky nejsou dostatečný čas pro trenéry,“ tvrdí gólman Lukáš Souček. „Také bych šel dál stejnou cestou. V extralize nemáme trenéra, který by mohl vést národní tým, jen kritiky,“ prohlásil útočník Tom Ondrušek.