Článek
Pořád je ve hře dost – světová medaile. Tu se českému týmu ve 22leté historii světových šampionátů dosud povedlo ukořisti jen jednou, v roce 2011, také ve Švýcarsku.
Jenže tehdy se po jasné semifinálové prohře s Finkami na poslední zápas turnaje přepínalo snáz. „Popravdě jsme do zápasu se Švýcarkami daly úplně všechno a zrovna teď je fakt těžké přepnout,“ neskrývala krátce po zkaženém semifinále v Neuchatelu Eliška Krupnová. „Ale do zápasu o bronz to musíme udělat,“ dodala odhodlaně.
Český tým má na turnaji i svého mentálního kouče, ale každá hráčka má svůj recept, jak se vyrovnat se zklamáním. „Ono je to na všech šampionátech podobné, posledních 48 hodin je bláznivá horská dráha, kde jste chvíli nahoře a pak úplně dole,“ popisoval český kouč Sascha Rhyner.
Češky budou hrát o světový bronz pošesté v řadě, ale zatímco na posledních pěti šampionátech čelily v závěrečném utkání Švýcarkám, letos jim vývoj turnaje přihrál Finky.
Tým, jenž na posledních dvou šampionátech ztratil souboj o zlato se Švédkami až po samostatných nájezdech, prošel generační obměnou a nepůsobí tak suverénním dojmem jako dřív. V semifinále ale se Švédkami odehrál vyrovnané utkání.
„Mají dvě tři hodně dobré hráčky, které rozhodují zápasy, ty je třeba pohlídat. A když se nám to povede po celých 60 minut, ne jen 58, snad to vyjde aspoň na ten bronz,“ hořce se pousmála při vzpomínce na semifinále brankářka Jana Christianová. „Každá z nás bude chtít odčinit zkrat, který jsme předvedly, to bude náš hnací motor,“ věří.
Poslední vzájemný zápas v říjnu v Praze vyhrály Finky 5:4. „Nemáme důvod si na ně nevěřit. Jen musíme být lepší než v sobotu, abychom tu medaili získaly,“ přitakává kapitánka Eliška Krupnová. Jubilejní sté utkání v reprezentaci odehraje útočnice Adéla Bočanová.