Článek
Obě podědily sportovní geny, ale vydaly se vlastní cestou. „Na hokej ráda koukám, ale nepřijde mi jako sport pro ženy, florbal byl pro mě lepší volba,“ vysvětluje devětadvacetiletá Šindelová, jejíž otec Jaromír vede hokejovou reprezentaci do 20 let a bratr hraje v útoku brněnské Komety.
Fotbalistku nechtěli
Jarolímová jeden čas s fotbalovou kariérou koketovala. „Ale doma z toho nadšeni nebyli, nechtěli mít ještě fotbalistku,“ říká útočnice, jejíž bratr David hraje fotbal v Hamburku a Lukáš v italské Sieně. Přes tenis se pak dvacetiletý talent dostal k florbalu.
Otec Karel, trenér pražské Slavie, už s rodinou nežije, k oběma bratrům má ale Anet pořád hodně blízko. „I teď si voláme každý den,“ říká. Doma se snaží sledovat všechny jejich zápasy. „Pak mi volají a já jim říkám, jak to vypadalo. Jestli umím být i kritická? Snažím se jim to říkat upřímně,“ usmívá se Jarolímová, která často vyráží na fotbal i do hlediště v Edenu. „A z cizích klubů fandím Barceloně a samozřejmě bráchům,“ popisuje.
I Šindelová se snaží co nejčastěji vidět svoji rodinu v akci. „Ale oba jsou na Moravě, tak je to těžké. Teď když se vrátím ze Švédska, tak za chvíli jede táta na mistrovství světa s dvacítkou. Když hraje brácha v Praze, většinou zase mívám tréninky,“ krčí rameny.
Bratr halu nenašel
„Ale když se to podaří, na bráchu se podívat jdu. A taky ráda sleduju Mladou Boleslav, moc se mi líbí hra Richarda Krále, na něj je radost koukat,“ vykládá reprezentační kapitánka. Bratr se jí nedávno návštěvu snažil oplatit na florbale, leč neúspěšně. „Když jsme hrály v Brně, psala jsem mu a po zápase jsem jen našla v telefonu pět zpráv, že tu halu nemůže najít,“ směje se. „Ale teď jsme se viděli na tátových padesátinách,“ dodává Šindelová.
