Neskutečná hloupost, neomluvitelné, kál se Ondrušek. V neděli chce strhnout nálepku smolaře

Ondrušek se na nic nevymlouval, spoluhráčům se hned omluvil. „I když je to neomluvitelné,“ říkal sklesle. „V tom okamžiku mě obránce v souboji rozhodil, balónek letěl a já po něm hloupě instinktivně sáhl. Byla to moje neskutečná hloupost, nikdy jsem takovou věc neudělal, ale přišla,“ sypal si popel na hlavu dvaadvacetiletý útočník.

Na trestné lavici jen smutně přihlížel trefě Miky Kohonena na 5:3. „Na lavičce jsem věřil, že to kluci ubrání a pak padne takový hloupý gól, kdy balónek leží na brankové čáře a někdo ho tam jednou rukou píchne. Všem se omlouvám,“ opakoval hráč Chodova.

Čeští hráči věděli, že z finských přesilovek jde strach. Pozor na vyloučení byl ostatně jeden z klíčových pokynů Radima Cepka a Zdeňka Skružného. „A když se nechám vyloučit za takovou s prominutím debilovinu a dáme jim šanci odskočit na dvougólový rozdíl, je to na takové úrovni těžké. A přesilovky a oslabení ty klíčové zápasy rozhodují,“ věděl Ondrušek.

Jenže smutek je třeba co nejrychleji hodit za hlavu, o nedělním poledni začíná další zápas roku. A pokud Češi svého soka porazí, upadne při medailových oslavách Ondruškova chyba do zapomnění. „Jsem na čtvrtém šampionátu, když to počítám i s juniorskými, a zatím mám jen pamětní medaile,“ připomíná svou nelichotivou bilanci.

„A když tu saháme po finále, udělám takový zkrat. Snad nejsem takový smolař, dáme se psychicky dohromady a zítra soupeře přejedeme,“ říkal s výhledem na bitvu se Švýcary.