Rubriky:

Florbal

Ze snu do noční můry a zpět. Rebro nečekaným hrdinou superfinále

18. dubna 2015 21:53 - Praha

Zahodil brankářskou masku a užíval si mistrovské euforie. Přitom gólman Střešovic Michal Rebro ještě před pár minutami po nepovedené první třetině nedobrovolně usedl na lavičku. Působivý příběh napsalo čtvrté florbalové superfinále, v němž výhru Tatranu nad Mladou Boleslaví 7:6 po nájezdech sledovalo přes jedenáct tisíc diváků v O2 Areně.

 

Vít Šimánek, ČTK

Pro vás to byl asi hodně bláznivý zápas…

Ze snu do noční můry a zase zpátky do snu… Kdyby mi někdo řekl před zápasem, že budu střídat po třetině po čtyřech gólech a nakonec chytnu poslední nájezd, hrozně bych se mu vysmál.

Co stálo za nepovedenou první třetinou? I nervozita z debutu v superfinále?

Asi ani ne, spíš v týdnu jsem byl nervózní, když jsem tušil, že budu chytat. Ale první střela byla smolná v oslabení, to byl určitě můj gól, další prolítl naším blokem, který nebyl dobře postavený. Pak se dostali na koně, trenér musel udělat změnu.

Takže vás nepřekvapilo, že do branky šel od druhé třetiny Tomáš Kafka…

Trenér mi řekl někdy v půlce přestávky, že střídám, já věřil, že tam ještě zůstanu a otočíme to i se mnou v bráně. Bohužel.

Napadlo vás, že se ještě do branky vrátíte?

Někdy ve třetí třetině mě napadlo, že by zápas mohl skončit na nájezdy, tak bych se měl psychicky zvednout. Před prodloužením za mnou přišel trenér, že bych na nájezdy šel. Jak ve čtvrtfinále, tak semifinále jsme nájezdy vyhráli, tak jsem si věřil.

Bral jste nájezdy jako novou šanci předvést, co umíte?

Přesně tak. Říkal jsem si, že musím klukům vrátit, že zápas dotáhli, musím všechno chytnout. Mrzí mě ty dva góly, věřil jsem, že chytnu všechno.

Nájezdy se vám daří i na trénincích?

Minule jsem byl málem dřevák… Jenže tam na mě kluci jezdí desetkrát za trénink. Tady proti mně jde člověk jeden nájezd za rok. Akorát s Radimem Křenkem jsme byli spolu na neoficiálním mistrovství nájezdů ve dvojici a skončili jsme čtvrtí. Protože on nedával nájezdy, tak jsem věděl, že nedá. (směje se) Na něj jsem si věřil.

U ostatních hráčů jste netušil, co provedou?

Jediný typ jsem dostal na Jirku Curneyho, že první bude dávat po zemi, že to často dělá. A se štěstím jsem míček zalehl. Byla to dobrá rada…

Bylo finále vyhecované? Kouč Boleslavi Jan Zahalka ve Střešovicích dlouho působil, s trenérem Tatranu Jakoubkem se špičkoval…

Trenéři se možná špičkovali, my ne. Půlka lidí, co tu hraje, pod Zahym ještě nehrála, druhá půlka se s ním zná strašně dlouho. U nás špičkování neprobíhalo, jen s Radimem Křenkem jsme se hecovali, že mi tam pošle dva od půlky. Neposlal, dal mi je tam někdo jiný. (úsměv)

Tatran už měl patnáct titulů, ale teď dva roky mistrem nebyl. Cítili jste tlak, že už by se to mělo opět povést?

Tatran má titulů spoustu, ale můj je první… Pro nás je superfinále odměna, to je sen každého, kdo florbal dělá. Hrajeme zadarmo a naběhnout pak před 11 tisíc diváků je něco neskutečného. Dostat se sem byl první krok a nic jiného než titul po třech letech jsme nebrali. Byli jsme rádi, že nehrajeme proti osobní obraně, tak jsme věděli, že to bude dobrý, koukatelný zápas.

První titul je pro vás tedy odměnou za to, co jste florbalu dal?

Chytám extraligu nějakých osm let. Hrál jsem baráž, kde byly nervy dost podobné, aby se nesestoupilo, každý gól mohl rozhodnout. Je vždycky dobré končit sezónu vítězným zápasem a končit tady je něco neskutečného.

Oslavy proběhnou tradičně v oblíbené hospůdce Tatranu U Buldoka?

Kam jinam, že jo. (úsměv) Byli jsme tam v sobotu na večeři, před zápasem na obědě, tak teď tam večeře taky bude.

Možná pak rovnou i snídaně…

Je to dost možný, bude to velký…

Michal Osoba, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Florbal

Filtr článků - Florbal