Ze snu do noční můry a zpět. Rebro nečekaným hrdinou superfinále

Ze snu do noční můry a zase zpátky do snu… Kdyby mi někdo řekl před zápasem, že budu střídat po třetině po čtyřech gólech a nakonec chytnu poslední nájezd, hrozně bych se mu vysmál.

Asi ani ne, spíš v týdnu jsem byl nervózní, když jsem tušil, že budu chytat. Ale první střela byla smolná v oslabení, to byl určitě můj gól, další prolítl naším blokem, který nebyl dobře postavený. Pak se dostali na koně, trenér musel udělat změnu.

Trenér mi řekl někdy v půlce přestávky, že střídám, já věřil, že tam ještě zůstanu a otočíme to i se mnou v bráně. Bohužel.

Někdy ve třetí třetině mě napadlo, že by zápas mohl skončit na nájezdy, tak bych se měl psychicky zvednout. Před prodloužením za mnou přišel trenér, že bych na nájezdy šel. Jak ve čtvrtfinále, tak semifinále jsme nájezdy vyhráli, tak jsem si věřil.

Přesně tak. Říkal jsem si, že musím klukům vrátit, že zápas dotáhli, musím všechno chytnout. Mrzí mě ty dva góly, věřil jsem, že chytnu všechno.

Minule jsem byl málem dřevák… Jenže tam na mě kluci jezdí desetkrát za trénink. Tady proti mně jde člověk jeden nájezd za rok. Akorát s Radimem Křenkem jsme byli spolu na neoficiálním mistrovství nájezdů ve dvojici a skončili jsme čtvrtí. Protože on nedával nájezdy, tak jsem věděl, že nedá. (směje se) Na něj jsem si věřil.

Jediný typ jsem dostal na Jirku Curneyho, že první bude dávat po zemi, že to často dělá. A se štěstím jsem míček zalehl. Byla to dobrá rada…

Trenéři se možná špičkovali, my ne. Půlka lidí, co tu hraje, pod Zahym ještě nehrála, druhá půlka se s ním zná strašně dlouho. U nás špičkování neprobíhalo, jen s Radimem Křenkem jsme se hecovali, že mi tam pošle dva od půlky. Neposlal, dal mi je tam někdo jiný. (úsměv)

Tatran má titulů spoustu, ale můj je první… Pro nás je superfinále odměna, to je sen každého, kdo florbal dělá. Hrajeme zadarmo a naběhnout pak před 11 tisíc diváků je něco neskutečného. Dostat se sem byl první krok a nic jiného než titul po třech letech jsme nebrali. Byli jsme rádi, že nehrajeme proti osobní obraně, tak jsme věděli, že to bude dobrý, koukatelný zápas.

Chytám extraligu nějakých osm let. Hrál jsem baráž, kde byly nervy dost podobné, aby se nesestoupilo, každý gól mohl rozhodnout. Je vždycky dobré končit sezónu vítězným zápasem a končit tady je něco neskutečného.

Kam jinam, že jo. (úsměv) Byli jsme tam v sobotu na večeři, před zápasem na obědě, tak teď tam večeře taky bude.

Je to dost možný, bude to velký…