Hlavní obsah

Lezec Ondra se bál, že mu ujel vlak. Teď zaútočí na triumf v SP

Pavel NovotnýSport.cz

Průběžné vedení v pořadí Světového poháru v boulderingu se bude lezec Adam Ondra snažit o víkendu v americkém Vailu přetavit v celkové prvenství. O adaptaci na nový styl v atraktivní disciplíně i pokračující přípravě na olympijské hry v Tokiu 26letý lezecký fenomén vyprávěl v rozhovoru pro Sport.cz.

Foto: Botanická zahrada hl. m. Prahy

Adam Ondra vysadil v Botanické zahradě v Praze-Troji borovici arizonskou.

Článek

O víkendu vás čeká útok na celkové prvenství ve SP v boulderingu. Čekal jste takový vstup do sezony?

Byla to pro mě velká výzva, protože v uplynulých letech se bouldering výrazně změnil. Hodně se v cestách skáče, je to náročné na koordinaci. Měl jsem strach, aby mi s ohledem na to, že jsem v posledních letech lezl spíš na skalách, neujel trochu vlak. Bylo příjemné zjistit, že jsem ten vlak dohnal a sezona je možná ještě úspěšnější, než jsem předpokládal.

Vaše úsilí už nabralo jednoznačný směr k hrám v Tokiu, kde si lezení odbude příští léto olympijskou premiéru. Jak jste upravil trénink?

Dlouhodobou přípravu na olympiádu jsem odstartoval letos v zimě a boulderingu věnuji významnou pozornost. Odhaduji, že největší boj budu muset v Japonsku svést právě se specialisty na bouldering, kteří jsou talentovanější v lezení na rychlost než specialisté v lezení na obtížnost. Vnímám to tak, že bouldering by v Tokiu mohl být klíčovou disciplínou, která rozhodne.

Současný styl soutěžního boulderingu obsahuje skoro až parkurové prvky. Vyhovuje vám to?

Minimálně na loňském MS mi to nevyhovovalo, protože jsem na to nebyl adaptovaný. Letos jsem udělal velký pokrok, i když cítím, že na boulderech postavených ve starém stylu bych měl výhodu. Na trénink starého stylu navíc stačila malá boulderová stěna s pár chyty, na tenhle parkurový je třeba objíždět velké stěny a lézt na těch nejlepších cestách.

Vy kvůli tomu spolupracujete i se speciálními stavěči cest...

Mám velkou výhodu, že v Brně vyrostlo lezecké centrum Hangár. To je pro mě obrovská pomoc. Je tam velká boulderovka, kde je možné postavit právě moderní cesty. A mám štěstí, že přímo v Brně bydlí několik profesionálních stavěčů. Navíc jsem přizval Rustama Gelmanova nebo Tomka Oleksyho, kteří patří ke světové elitě, aby mi postavili takové cesty, které budou na Světovém poháru.

Jste specialista na lezení na obtížnost, ke světové špičce patříte v boulderingu. V olympijské kombinaci ale bude důležité udělat dobrý výsledek i v lezení na rychlost, které je proti prvním dvěma disciplínám hodně specifické. Jak jste pokročil v tréninku?

Připravuji se poměrně intenzivně, i když jsem se zatím nezúčastnil žádného Světového poháru. Dělám pokroky, ale musím přiznat, že někteří boulderisté lezou cestu rychleji. Nemluvě o rychlostních specialistech. Jsem ale realista a vím, že ani na olympiádě nebudu nejrychlejší. Chci ale povyskočit z podprůměru do průměru.

Na jakém čase aktuálně jste?

V tréninku jsem dohmátl za 7,70 s, světový rekord je 5,48. Můžu se ale spíš porovnávat s časy rychlostních nespecialistů, třeba boulderista Tomoa Narasaki běžel minulý víkend za 6,28.

Takže ještě sekunda musí jít dolů?

Na olympiádě bude určitě nezbytné běžet pod sedm sekund.

Adam Ondra
Narozen 5. února 1993 v Brně. Profesionální lezec, vystudoval bakalářský obor Podnikový management na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Vedle soutěžního lezení výrazně ovlivňuje i historii skalního lezení - v roce 2017 přelezl v norském Flatangeru linii Silence, které navrhl dosud nikdy nepoužitou klasifikaci obtížnosti 9c. V roce 2016 provedl na masivu El Capitan v Yosemitech druhý přelez cesty Dawn Wall - nejtěžší bigwall na světě o 32 délkách vylezl za osm dnů. V roce 2017 obdržel Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského, nejvyšší ocenění Českého olympijského výboru.
Sportovní úspěchy
zlato na MS v obtížnosti 2014 a 2016, MS v boulderingu 2014
stříbro na MS v obtížnosti 2009 a 2018 a v kombinaci 2018, MS v boulderingu 2011 a 2016
bronz na MS v obtížnosti 2011 a 2012
2009, 2015 - vítěz SP v obtížnosti a celkově
2010 - vítěz SP v boulderingu a celkově

Je zajímavé, že říkáte běžet a ne lézt...

Já tuhle disciplínu skutečně odlišuju. Spoustu věcí, které jsem se při lezení naučil, musím při rychlostním lezení zapomenout. Nejde o efektivitu provedení, je třeba lézt úplně jinak.

Výhodou pro trénink ale může být to, že proti obtížnosti a boulderingu je cesta na rychlost vždy totožná, ne?

Cesty jsou stále stejné. Mají stejné chyty, stejný sklon i stejnou výšku. Jediné, co se může mírně lišit, je samotná struktura stěny - někdy je hladší, jindy hrubší a dá se lépe využít na třetí. Někdo na tření neleze vůbec a je mu to jedno, my zvyklí na jinou techniku ale tenhle typ opory nohy používáme a struktura stěny pak může hrát svou roli. Závodní stěny ale bývají zpravidla hrubší.

Kolik závodů v rychlosti plánujete?

Do samotného olympijského závodu postoupí první dvacítka kombinačního rankingu, do kterého se započítávají dva nejlepší výsledky z každé disciplíny. Takže se musím zúčastnit minimálně dvou závodů. Na začátku července budu určitě závodit ve švýcarském Villars. Šance přímé kvalifikace bude ze srpnového kombinačního MS v Japonsku. Další možností by pak byl olympijský nominační závod ve Francii na přelomu listopadu a prosince.

Disciplíny soutěžního sportovního lezení
Obtížnost
Závodníci soutěží v relativně dlouhých cestách bez možnosti nácviku, o pořadí rozhoduje dosažená vzdálenost. Tato disciplína má nejblíže ke skalnímu lezení.
Bouldering
Závodníci se snaží vyřešit lezecké problémy v krátkých extrémně silově a technicky náročných cestách (boulderech), o pořadí rozhoduje počet vylezených boulderů, popř. počet k tomu potřebných pokusů. Soutěžící nejsou jištěni lanem, ale dopadají do žíněnek.
Rychlost
Závodníci se snaží překonat určenou cestu v co nejkratším čase, v posledních letech se v kategorii dospělých a starších mládežnických kategoriích soutěží výhradně na tzv. standardní cestě umožňující uznávat světové rekordy. Závěrečná kola soutěže se lezou paralelně vyřazovacím způsobem.
Kombinace
Závodníci soutěží ve 3 samostatných disciplínách (v lezení na obtížnost, rychlost a v boulderingu) a o jejich konečném umístění rozhoduje součin pořadí dosaženého v každé z těchto disciplín. Tento model bude uplatněn i při olympijské premiéře na hrách v Tokiu.
Zdroj: horosvaz.cz

Jako největší soupeře pro olympijskou kombinaci označujete specialisty na bouldering. Rychlostní lezci do medailového pořadí nemohou promluvit? A co závodníci z královské disciplíny - lezení na obtížnost?

V obtížnosti jsou skvělí lezci, ale daleko víc zaostávají v boulderingu i v rychlosti. Snad jen Rakušan Jakob Schubert je podobný obojživelník jako já, leze dobře bouldery a není na tom špatně ani v rychlosti. Rychlostní lezec myslím nebude mít šanci celkově vyhrát, ale klidně by mohl být třeba třetí. Je to dáno součinem. Pokud vyhraje jednu disciplínu a ostatní nebudou mít vyrovnané výsledky, tak ta jednička bude hrát v konečné kalkulaci velkou roli.

K rozhovoru jsme se potkali v Botanické zahradě v pražské Troji, kde jste se zařadil mezi české osobnosti a vysadil zde v rámci projektu Kořeny osobností svůj strom - arizonskou borovici... Jak jste prožíval to, že jste se zařadil po bok takových jmen jako Miloš Forman, Otto Wichterle nebo Josef Masopust?

Napadlo mě, že je to v duchu přísloví „Zasaď strom..."

A jeho pokračování?

Dům už by byl, plození ještě chvíli počká. (smích)

Reklama

Související témata: