Článek
Nejen skalním fanouškům lezení uvízlo v paměti drama z kvalifikace kombinace, v níž jste po protestech soupeřů přišel verdiktem jury o postup a šanci zbavit se tíhy nominace na olympijské hry. Zažil jste někdy tak turbulentní a emočně vypjatý šampionát?
Určitě ne. Dosud jsem na každé mistrovství jel s jedním cílem, který se splnil, nebo ne. V Japonsku to ale bylo nepřetržité stresové vypětí, které trvalo strašně dlouho a nakonec skončilo předčasně za trochu podivných okolností. Během několika minut kombinační kvalifikace přišly neskutečné zvraty, které jsem za svou závodní kariéru nezažil. Já vlastně ani nedokážu říct, jestli byl šampionát úspěšný, nebo ne. Ano, nesplnil jsem největší prioritu, postup na OH. Ale podařila se mi druhá priorita, vítězství na obtížnost.
O šanci na postup do finále kombinace jste přišel v posledním kvalifikačním kole, při lezení na obtížnost jste měl při postupu stěnou stoupnout na jistící nýt. Podle trenéra reprezentace Tomáše Bintera byl kontakt patrný, vy sám jste ho cítil?
Necítil jsem nic. Když se soustředím na co nejefektivnější lezení, tak tyhle věci nevnímám, je možné, že v tom rauši a adrenalinu ten kontakt ani nezaznamenám. Pozice nohy mi v daný okamžik rozhodně nijak nepomohla, ale to se nepočítá a je to jedno. Pravidla jsou pravidla. Dotyk sám o sobě není problém, ale člověk se nesmí nikam pohybovat, což je při lezení prakticky nereálné.
Adam Ondra a jeho porušení pravidel v kvalifikaci kombinační obtížnosti.
O den později, při finále kombinace žen byl v podobném místě nýt s jistící karabinou zakrytý malým stupem. Myslíte, že se stavěči finálové cesty poučili vaším případem?
Myslím, že ano. Do té doby to asi moc neřešili a byla to věc samotných závodníků, aby si to pohlídali. Já se ale nemůžu strachovat o to, jestli budu v každém kroku stát nebo nestát na nýtu. Musím se soustředit na lezení, nemůžu lézt na stoprocentní jistotu. To by pak nemělo cenu závodit.
Byl jste se podívat na finále mužské kombinace? Překvapilo vás něco při boji o medaile?
Nebyl, sledoval jsem to na streamu. Bylo to pro mě opravdu obrovské zklamání. Nechtěl jsem si jít sednout do haly a znovu si to celé procházet. Nepřekvapil mě triumf Narasakiho. Byl velmi dobře a komplexně připravený a nejvíc mě překvapilo, že se ohromně posunul v lezení na obtížnost. To bývala jeho nejslabší stránka. Porazit ho na olympiádě bude extrémně těžké.
Adam Ondra se raduje ze zisku titulu mistra světa v lezení na obtížnost.
Po kvalifikaci kombinace musela jury řešit desítky protestů. To asi není obvyklé, ne?
Protesty mě nepřekvapily a vlastně je i chápu, trenéři jsou odpovědní své zemi a kdyby protest nezkusili, tak by doma schytali velkou kritiku. Olympiáda ale určitě vytváří velký tlak, tradiční přátelství a přejícnost lezecké komunity do určité míry mizí. Změna atmosféry byla znát. Bylo to obrovsky nervově vypjaté, v uvozovkách šlo o všechno.
S ohledem na výsledek v Japonsku se vám změnily plány a na konci listopadu vás čeká další nominační mítink ve francouzském Toulouse. Už jste tomu přizpůsobil plány?
Do víkendu jsme ještě v Japonsku a rozhodl jsem se dát si deset dnů volna, abych si pořádně odpočinul. Pak začnu trénovat na Toulouse. Původně jsem měl plán věnovat se na podzim prakticky jen mému nejslabšímu lezení na rychlost, teď se ale musím věnovat všem třem disciplínám a podřídit tomu trénink. Z dlouhodobého pohledu neúspěch v Japonsku určitě snížil možnost dostat se do nějaké špičkové formy v rychlosti. Tak to bohužel je, trochu mě to diskriminuje, ale nedá se nic dělat. Teď se musím hlavně na olympiádu dostat.
