Článek
Jsou medaile z Boloni a letenka do Tokia splněným snem?
To samozřejmě. Vždyť jsem zatím získal jedno čtvrté místo na Světovém poháru v Mnichově. Hodně si cením českého rekordu v mixu s Anetou Brabcovou.
Jak se tedy povedlo vyhrát evropský šampionát?
Základní závod byl hodně náročný, foukal vítr a mne na mém stavu ještě zlobilo sluníčko. Ale říkal jsem si, že jsme tam s Filipem Nepejchalem a Davidem Hrčkulákem tři dukláci z Plzně a já musím pomoct hlavně družstvu, což se povedlo, získali jsme stříbro.
Petr Nymburský (vlevo) a Filip Nepejchal.
Zároveň jste se ale probojoval do finále. Jaká byla noc z pátku na sobotu?
Hrozná. Moc jsem toho nenaspal. Nervy se mnou lomcovaly hlavně k ránu. Obyčejně se finále střílí stejný den jako základní závod. Teprve podruhé jsem zažil, že bylo na programu až druhý den. Mluvil jsem s několika přáteli, kteří mě uklidnili. Samotné finále už nebylo tak stresující.
Po finálové sérii vstoje jste měl jisté účastnické místo pro olympiádu v Tokiu. Pomohlo vám to?
Neměl jsem to úplně přesně spočítané, soustředil jsem se na svůj výkon, takže jsem si nebyl v tu chvíli jistý. Když mi to potvrdili, byla to úleva.
O zlato jste si to nakonec rozdali s Filipem Nepejchalem. Byl v tu chvíli víc kamarád, nebo soupeř, kterého jste chtěl porazit?
Pro mne osobně bylo vítězství už to, že Filip před poslední ránou vedl a já byl druhý. Dva Češi na vrcholu, paráda! Nikdo další ve hře nebyl. V tu chvíli mi opravdu bylo jedno, který z nás vyhraje. Filip to cítil stejně. Nakonec jsem zlato získal já o čtyři desetiny bodu.
Petr Nymburský (uprostřed) získal titul ME a přidal účastnické místo na OH 2020. Filip Nepejchal (vlevo) skončil druhý.
Máte zlato a stříbro, navíc i olympijské Tokio. Jak to změní vaše další plány?
Vůbec nijak. Účastnické místo jsem získal pro Českou republiku, takže nikde není řečeno, že pojedu zrovna já. Ale udělám proto, abych letěl do Tokia samozřejmě maximum.
Skončila vám sezóna, budete si užívat volna?
Kdepak. Jdu do svého druhého zaměstnání, pracuji jako adjunkt u Lesů České republiky. V lese si báječně odpočinu, vyčistím hlavu, srovnám myšlenky. Proto jsem si tu práci vybral.
Trénuje vás olympijský šampión, mistr světa a vítěz mnoha závodů Světového poháru Matt Emmons. Má právě on hlavní zásluhu na vašem výkonnostním růstu?
Já mám trenéry dva. Od sedmi let mě vede můj táta Petr Nymburský, který kvůli mně založil i střelecký klub v Černovicích. Táta mi dal základy a nyní, když jsem v plzeňské Dukle, mě dál trénuje. Spolu probíráme hlavně psychickou stránku, protože střelba je hodně o hlavně. Matt má na starosti technické záležitosti mého střílení. Podíl na úspěchu tedy mají oba.
Stříbrný tým mužů (zleva) Filip Nepejchal, Petr Nymburský a David Hrčkulák.
V čem je přínos Matta Emmonse?
Matt byl světová super špička. Techniku střelby má dokonale zmáknutou a učí mě ji. Hodně probíráme i taktiku, to znamená, jak pracovat s větrem, který je na každé střelnici jiný. Říká mi, kde ho řešit víc, kde méně a věnovat se spíš jiným okolním vlivům. Každý detail je velice důležitý. Spolupracovat s Mattem je pro mne velmi důležité, je to jistota. Vždycky mi řekne všechno tak, jak to opravdu je. Má obrovské zkušenosti a umí se o ně podělit.
Stříleli jste někdy v závodě jako soupeři?
Už je to nějaký rok, bylo to na kontrolních závodech reprezentace. Prohrál jsem (úsměv).
Kdo je na vás větší pes, táta nebo Matt?
Rozhodně táta. Ten mi to dá tvrdě sežrat, když něco zkazím. Matt je diplomatičtější.
