Rubriky:

Ostatní

Měl velké bolesti a učil se znovu chodit. Pardubickou bych chtěl ale ještě zkusit, říká Váňa

9. října 2019 12:48 - Praha

Na letošní Velkou pardubickou je hodně nažhavený, i když do ní popáté v řadě žádného koně neosedlá. Legendární žokej Josef Váňa, jenž slavný dostih osmkrát opanoval, dorazí v neděli na závodiště znovu jen v roli trenéra. Do 129. ročníku vyšle hned čtyři koně a ambice neskrývá.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Komu z nich nejvíc věříte?

Všichni čtyři na tom nejsou špatně. Nejlepší je Theophilos, nejzkušenější zase Zarif. Mazhilis se dobře proběhl v posledních kvalifikacích a teď je na tom ještě líp. Pokud bude tvrdý podklad, může na tom být dobře taky Ange Guardian. Bohužel nepoběží předloňský vítěz No Time To Lose, kterému se obnovilo zranění z minulého roku. Je to pro nás zklamání.

Čekáte letos hodně otevřený dostih?

Každopádně to může být docela zajímavé, protože jsou v poli i koně, kteří nejsou moc ovladatelní, takže doufám, že tam nenadělají velkou paseku. Na startu bude poměrně dost koní. Myslel jsem, že jich bude maximálně sedmnáct. Bude to náročné pro jezdce i koně, protože čím početnější pole, tím může přijít víc karambolů a nepředpokládaných situací.

Obhájí „Cikán o berlích"? Je hodně svéhlavý. Může vyhrát, ale taky být až desátý, říká majitel

Bude to hon na Tzigana du Berlais, který se pokusí o obhajobu triumfu?

I podle sázkových kurzů by měl být největší favorit. V září při poslední kvalifikaci ale neuspěl, i když ji chtěl vyhrát.

Velká pardubická 2019: Kdy se jede legendární dostih, kolik dostane vítěz?

V jeho sedle bude opět Jan Faltejsek, který lační po šestém titulu, čímž by mu scházely už jen dva k vyrovnání vašeho rekordu ve Velké. Neděsí vás to?

Každý rekord jednou někdo ohrozí. Pojďme na to (úsměv). Honza je ve věku, kdy já jsem pomalu neuměl jezdit ani na koni, takže má času dost. Já mu to přeju. Jsme spolu v kontaktu skoro pořád, protože k nám jezdí i trénovat a jezdí mi hodně koní v Itálii. V republice patří mezi tři nejlepší žokeje.

Proč podle vás?

Je to kanón, psychicky se srovnal se všemi svými průsery. Vzpomínám si, že před lety spadl skoro z každého koně. V dnešní době je tak nad věcí, že mu koně nechybují. Samozřejmě ve Francii a Anglii dostal dost dobrou školu do života a může tady kralovat.

Žokej Jan Faltejsek na koni Tzigane Du Berlais oslavuje vítězství ve 128. Velké pardubické.

Vlastimil Vacek, Právo

Po šesti letech dorazí do Pardubic i kůň z Velké Británie. Jak složité je pro zahraniční účastníky příprava na Velkou pardubickou?

Zahraniční koně to budou mít těžké, protože jsou zvyklí skákat přes pevné překážky a už je risk sem brát takové kanóny, jako tady byly dřív. Protože pokud skočí třicet skoků jako Taxis, je problém to vydržet.

Je tedy výhoda, že tuzemští koně znají v Pardubicích téměř každou překážku?

Běhají tady skoro celou svoji kariéru. Když Železník nebo Tiumen viděli něco bílého, tak věděli, že mají zvednout nohy. Když jdou koně na Taxis, vědí, že mají hodně skočit. Ví, co mají dělat. Ti zahraniční jezdci to mají trochu složitější tím, že i když mají dobré koně, tak přeci jen dávají do skoků hroznou sílu a ta pak v závěru třeba chybí. Ale není to vždycky pravda, takový zkušený krosař z Francie může být hodně nebezpečný.

Máte za sebou operace kyčlí. V jaké jste momentálně kondici?

Samozřejmě není to jako dřív (úsměv). Ale když mi zdraví dovolilo, dával jsem se fyzicky dohromady. Ještě před měsícem a půl jsem se učil chodit. Když si v dnešní době sednu na koně a nic mě nebolí, tak jsem šťastný člověk. Mám za sebou totální endoprotézu pravého kyčelního kloubu, levý jsem měl čtrnáct let funkční, ale už se mi místy málem propadl až do břicha. Nedalo se s tím jezdit, měl jsem hrozný bolesti. Nemohl jsem se vůbec pohybovat.

Josef Váňa s Tiumenem na archivním snímku z roku 2013.

Pavel Guth

Teď už je všechno v pořádku?

Snad jsem to všechno přepral, na kole můžu jezdit bez problémů, na koni taky. Naučím se běhat, a nakonec půjdu hrát 29. října fotbal proti parkurákům. (úsměv)

Váš syn Josef dostihovou kariéru uzavřel, vy jste ji ale oficiálně nikdy neukončil. Stále vás láká sednout do sedla a jet Velkou pardubickou?

Kariéru ještě ukončovat nebudu. Uvidím, jestli se v zimě dostanu někam do tepla, po návratu na tom bývám fyzicky pár měsíců líp. Kdyby se mi podařilo dát fyzicky dohromady, tak z toho strach nemám. Chtěl bych to ještě zkusit, ale bez záruky. Je pořád těžší se připravit.

Žokej Josef Váňa starší (vlevo) a jeho syn Josef Váňa mladší.

Vlastimil Vacek, Právo

Za pár dnů oslavíte už 67. narozeniny. Co je pro vás motivem startovat ještě ve Velké?

Štvou mě dnešní žokejové. V Pardubicích se dá jezdit s daleko lepší hlavou. Za poslední roky se Pardubická hodně zrychlila, ale je to bez rozumu. Se...e mě to. Každý se snaží jet, co to jde. Nějaké taktizování jde stranou.

Pardubickou jste jel poprvé v roce 1985. Jak se za ta léta změnil dostihový sport?

Když jsem kdysi jako nejlíp trénovaný sportovec v okrese Bruntál odjezdil pět dostihů, tak jsem pak v Pardubicích nebyl schopný od pasu zvednout ruce, abych si pustil kohoutek a opláchl si pusu. Dneska ti kluci odjedou osm dostihů a jsou vysmátí.

Jan Švanda, Sport.cz, Právo

Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní