Rubriky:

Ostatní

Medaile a tituly neslibuji, ale pořád mám velkou motivaci vyhrávat, říká ledová královna Sáblíková

21. října 2019 07:59

V roce 2018 to vypadalo na konec kariéry. Rychlobruslařskou ledovou královnu Martinu Sáblíkovou trápily nemoci a zranění. Minulá sezóna byla pravým opakem. Tři tituly mistryně světa, dva světové rekordy na tři a pět kilometrů. Dvaatřicetiletá závodnice z Nového Města na Moravě se chystá na další sezónu. Už v polovině listopadu začne Světový pohár v Minsku.

 

Facebook

Před rokem se spekulovalo, jestli po nemocemi a zraněními poznamenané olympijské sezóně neukončíte kariéru. Tu minulou jste ale korunovala třemi tituly mistryně světa a dvěma světovými rekordy. Jak se cítíte před tou nadcházející?

V minulé sezóně se čekalo, co předvedu po sezoně, ve které jsem měla velké zdravotní problémy, které ovlivnily výsledky. Musela jsem dokazovat, že stále patřím do světové špičky. Teď se zase bude čekat, jestli dokážu zopakovat výkony z minulé sezony, která se mi hodně povedla. Obecně bych řekla, že každý start do sezony je těžký. Vždycky se něco najde.

Letní příprava je pro vás už léta rutina. Co je na ní nejtěžší?

Je docela nezvyk, když člověk po měsících „suché" přípravy zase vyjede na led. Když jsem teď na něj stoupla poprvé, bylo to super. Ale v dalších dnech mě ta dlouhá pauza dohonila a nebyla jsem spokojená se svým technickým projevem při jízdě. Jsem na sebe náročná, musím si zase zažít nějaké automatismy, ze kterých jsem přes léto logicky vypadla. Ze zkušenosti vím, že je to otázka pár dnů.

Sáblíková ovládla premiérové mistrovství ČR ve víceboji v hale

Ve sbírce máte na šest desítek medailí z olympiád, světových i evropských šampionátů a celkových triumfů ve Světovém poháru. Kolik jich přibude v nové sezóně?

Konkrétní počet medailí a prvních míst vám neřeknu. Mým největším přáním je zůstat zdravá, protože po zkušenostech z předminulé sezony vím, že můžu mít natrénováno, jak chci, ale pokud nejste stoprocentně fit, tak v nabité konkurenci je pak složité, víceméně nemožné, uspět. Když budu v pohodě, věřím, že výsledky přijdou. Vždycky je pro mě důležité, abych věděla, že jsem pro přípravu udělala maximum. A když mě nějaká z holek porazí, tak mi nezbývá než jí pogratulovat. Motivaci jezdit co nejlépe a vyhrávat mám pořád.

Už myslíte na svoji pátou olympiádu, která se uskuteční v Pekingu v roce 2022?

Vůbec ne, opravdu. Nejsem úplně plánovací typ. Žiju přítomností, tím, co je teď, co bude za pár dní. Do další olympiády zbývá dva a půl roku, což je strašně moc času, během kterého se může stát spousta věcí.

Světový pohár a velké závody jezdíte už téměř dvacet let. To je pořádná fyzická zátěž. Jak se staráte o své tělo, aby vydrželo tak enormní zátěž?

Náročné to je, to máte pravdu. Neřeknu nic objevného, ale důležitá je správná regenerace, kvalitní spánek, správná výživa. Patří k tomu i masáže, péče fyzioterapeuta. Když jsem začínala, tak to byly docela bojové podmínky, neměli jsme na nic peníze. Dnes už se to v tomhle ohledu hodně zlepšilo. Na závody s námi jezdí fyzioterapeut Vítek Živný, s kterým můžeme okamžitě konzultovat i drobné bolístky, stejně tak je s námi pořád masérka Eliška Dřímalová. A když mám po sezoně, vyrážím na dovolenou k moři, kde nedělám vůbec nic.

Ledová královna Martina Sáblíková si v létě vyzkoušela nový sport - flag fotbal.

Lukáš Machala

V čem je rychlobruslení pro závodníka nebezpečné? Fotbalisté mívají pojištěné nohy, klavíristé prsty, jak jste na tom vy?

Také mám pěknou pojistku, to by jinak nešlo. Kromě toho, že se snažím vyhýbat všem sportům, kde je větší riziko zranění, tak musím být opatrná i na dráze. Ono se to možná nezdá, ale naše brusle jsou hodně ostré. Při nějakém pádu člověk musí být hodně opatrný, nebo spíš zkušený, aby si neublížil. Zrovna nedávno jsem poskytovala na ledě první pomoc klukovi od nás z týmu, který spadl v zatáčce a ošklivě se pořezal o brusli, kterou dostatečně nezvedl.

Kdy jedete na jistotu a v jaké situaci jdete do rizika?

Ve sportu jezdím na riziko často. Když jdete na start s tím, že soupeřka zajela čas na úrovni světového rekordu, tak jako se mi to stalo v minulé sezoně, tak to prostě musím od první vteřiny napálit a riskuji, že mi dojdou síly. Není ale jiná šance. Takže když to vyžaduje situace, riskuji. Jinak jsem spíš konzervativnější typ člověka, který nevyhledává extrémní riziko. Mám ráda svůj klid a pohodu.

Jistě i kvůli riziku byla vaším velkým partnerem pojišťovna Aegon. Ta se spojila NN Životní pojišťovnou. Změnilo se pro vás něco?

V základních obrysech nic. Dává mi to hlavně jistotu, že mám silného a stabilního partnera, o kterého se můžu opřít, a to dlouhodobě. Aegon mě podporoval roky, fungovalo nám to společně velmi dobře. Rychlobruslení je v Česku pořád malý a někdy i trochu neprávem podceňovaný sport, takže jsem ráda, že jsou firmy, které své peníze investují do jeho rozvoje, za což jsem nesmírně vděčná. Spojení s Aegonem, nově NN, navazuje i na to, že mám ráda svůj klid a pohodu. A přesně tohle mi zajišťuje naše spolupráce. Díky prostředkům, kterém dostávám, mám klid na přípravu a můžu se soustředit jen na sport.

Jak jste na tom s podmínkami a vybavením oproti svým soupeřkám ze světové špičky?

Je to srovnatelné. Lepší vybavení a zázemí samozřejmě kvalitu výkonů ovlivnit může, je příjemné, když je o vás postaráno, ale když si vzpomenu na svoje začátky... Vždycky je důležitý hlavně trénink, váš přístup k němu. Já měla od začátku kariéry štěstí na sponzory i to, že se o mě stará agentura Sport Invest, která mi zajistí vše potřebné, mám od nich super servis.

Vypadá to, že vám nevadí ani to, že nemáte v Česku rychlobruslařskou halu...

Vadí, je to dlouhodobý problém českého rychlobruslení. O hale se tady mluví už roky. Nebavíme se o hale pro Sáblíkovou, protože já nebudu jezdit věčně, ale o hale, která by dál v Česku rozvíjela náš sport a měla i další využití. O posledním zářijovém víkendu se mistrovství České republiky zúčastnilo přes padesát mládežníků, což je v našich podmínkách skvělé. Závodili jsme v Polsku... Bez haly se neposuneme.

Jste většinu roku na cestách. Na co se doma nejvíc těšíte?

Nejvíc si užívám chvíle s rodinou. Když si sednu doma na terasu, dívám se do lesa, nemusím nic dělat, kolem sebe mám své blízké, tak mi nic nechybí.

Věnujete se i charitativním projektům...

Angažuji se trochu v projektu, který pomáhá s výstavbou hospiců. Díky tomu o tomto tématu vím víc a jsou to často hrozně smutné příběhy. Hrdinové všedních dnů jsou pro mě lidé, kteří pomáhají druhým, starají se o ně, často ve velmi složitých podmínkách. A to se netýká jen hospiců. Každý, kdo nezištně pomáhá, je pro mě hrdina. Někdo obětuje svoji kariéru, aby se postaral o člena rodiny, jiný zase má jako životní náplň, že pomáhá lidem v těžké situaci. Takových lidí si musíme vážit.

Už přemýšlíte o svojí druhou kariéru až skončíte s kariérou rychlobruslařky?

Mám důchodové pojištění, jinak se ještě do důchodu nechystám (smích). Co se týče života po konci kariéry, tak nějakou představu mám, ale cokoliv teď říkat by bylo předčasné. Nechte se překvapit.

kft, Sport.cz, Právo

Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní