Článek
Ke slávě Čáslavské mají Češky hodně daleko, před čtyřmi lety v Riu ani žádná nestartovala. „Je pravda, že velký progres u nás nevidím, je to dané i podmínkami. Nemáme tu tréninkové centrum jako třeba v jiných zemích,“ srovnává Holasová.
Svůj osobní sen, který začala nosit v hlavě nedlouho poté, co ve čtyřech letech v pražských Bohemians s gymnastikou začala, si ale splnila. Při mistrovství světa ve Stuttgartu jí k olympijské místence stačilo 51. místo v kvalifikaci víceboje. „Bylo to náročné hlavně na psychiku, protože jsem měla jen jeden pokus,“ vypráví osmnáctiletá gymnastka.
Do podvědomí sportovní veřejnosti se dostala v červnu na Evropských hrách v Minsku, kde získala stříbro v prostných. „Ta mě spolu s kladinou baví nejvíc,“ přitakává. Ve Stuttgartu pak svoji zatím životní sezonu vyšperkovala olympijským postupem, a tak mohla vyrazit na kemp ČOV do Karlových Varů poznávat ostatní sportovce.
Možná trochu nečekaně si padla do noty s o 19 let starší oštěpařkou Barborou Špotákovou. „Na společném výběhu jsme byly taková dvojka, co zůstala spolu, protože nám ti největší chrti utekli,“ usmívala se světová rekordmanka.
Za rok by se měly potkat znovu v Tokiu. A Holasová ví, že na ni dýchne odkaz legendární Čáslavské. „Náš sport je s ní hodně spjatý. Sama s ní mám fotku ze závodů někdy v roce 2015, v Japonsku si ji budou určitě hodně pamatovat,“ očekává.
