Ledová královna Sáblíková s medailí z vícebojařského MS nepočítá. Ale nevzdávám se, vzkazuje

Zpátky na náš čas je to vždycky jednodušší, i když jsem občas nemohla usnout, nebo se ráno naopak vzbudit, ale nebylo to tak hrozné. Asi k tomu přispělo i to, že jsem mezi Salt Lake City a Hamarem stihla i krátkou zastávku doma, což se mi v sezoně moc často nestává. Zase jsem po delší době viděla všechny své blízké, což je věc, která mě vždycky nabije energií. Bohužel se mi při přesunu do Norska ztratilo kolo, které potřebuji každý den. Jsem zvyklá na něm šlapat hodinu a půl až dvě, takže to pro mě byla taková menší nepříjemnost. Museli jsme v tréninku improvizovat, ale docela to šlo. Kolo naštěstí dorazilo úterý večer.

Je to moc hezký pocit, když vím, že tuhle sezonu v každém případě zakončím se zlatem a stříbrem z mistrovství světa. Že se nám na vrchol sezony, což bylo mistrovství světa v Salt Lake City, jak jsme s Petrem už dopředu říkali, povedlo skvěle načasovat formu. Jsem šťastná za to, jak mistrovství světa dopadlo, teď si jedu do Hamaru zazávodit a nedělám si těžkou hlavu z toho, jaký bude výsledek. Cítím se fajn a jdu do závodu v dobré náladě. Pojedu i pro publikum, které tady v Norsku bývá skvělé.

Pětistovka bude asi trochu problém. Letos jsem na ni vůbec netrénovala, jela jsem ji jen jednou, a to bylo ještě v říjnu, takže počítám s tím, že na téhle trati zase - jako už tradičně - naberu velkou ztrátu, možná větší než obvykle, kterou pak ve zbývajících třech startech budu muset stahovat. Bylo to tak i před rokem, jen s tím rozdílem, že tenkrát jsem pětistovku jela na mistrovství Evropy, stejně jako asi čtyřikrát na kontrolních závodech, k tomu jsem ještě startovala na kilometru. Když netrénujete start na sprinty, což já nedělám, tak je to opravdu těžké. Dá se říct, že pětistovka je trochu jiný sport než dlouhé tratě, na které se zaměřuji. Ale pravidla jsou taková, že musím jet i pětistovku, tak se s tím musím nějak poprat. Beru to ale vážně s humorem a nechci si z toho dělat těžkou hlavu, pokud by se to nepovedlo.

Holek, které jezdí skvěle a můžou mít ve víceboji medailové ambice, je hodně: Takagiová, Voroninová, De Jongová, Lalenkovová, Wijfjeová, Blondinová, Wüstová, Kazelinová. A to jsem ještě určitě na někoho zapomněla. Každé mistrovství světa ve čtyřboji je jiné, stejně tak na jednotlivých tratích. Ale tady je to prostě specifické v tom, že vám musí vyjít všechny čtyři disciplíny. Každá sebemenší chyba vás okamžitě připraví o medaili. Navíc je rozdíl ještě v tom, že někomu jde víc jedna trať, druhému zase jiná. Je to hodně zajímavé. Upřímně si ale nemyslím, že do boje o medaile letos zasáhnu. Není to tak, že bych se vzdávala, to určitě ne. Pojedu tak, jak budu moct, ale jsem prostě realistka - s mojí pětistovkou bude složité prát se o medaile.