Článek
Na Pyrenejském poloostrově se za normálních okolností jezdí dostihy bez přerušení celý rok a Janáček stihl od ledna přidat deset výher. Na kontě tak už má za kariéru úctyhodných 1122 triumfů, což je z Čechů po Filipu Minaříkovi druhý největší počet vítězství.
Na další vavříny si ale musí počkat. V půlce března sezonu zastavilo šíření nemoci covid-19. Madridské závodiště je otevřené alespoň dopoledne. "Od šesti do dvanácti pracujeme s koňmi. Ze začátku jsme dělali v rukavicích a s rouškami, ale když se tady nikdo nenakazil, tak se to uvolňuje," popsal Janáček.
Poté zamíří do svého madridského bytu. "Dám si oběd, kouknu na televizi, hraju na playstationu, nebo brouzdám na internetu. Je to náročný na hlavu," podotkl.
Přiznal, že se mu v karanténě nedaří udržovat váhu. "Nemám palici na to, abych jezdil doma na kole nebo dodržoval režim," prohlásil. Na druhou stranu patří k žokejům, kteří nemívají se shazováním hmotnosti problém. "Až se to rozjede, přijde i teplo, tak si to sedne, jak má. Snad se do června rozjedeme a všechno bude v normálu," věří.
Datum obnovení dostihů ale zatím stanoveno nebylo. I když ve Španělsku by mohlo přijít relativně rychle. Většina závodních koní je totiž ustájena v Madridu. "Teoreticky by to tady šlo rozjet, ale jsme závislý na státu a na příjmech ze sázek. Dokud stát nedá zelenou státní loterii, tak se dostihy nemůžou pořádat," vysvětlil.
Jako ostatním profesionálním sportovcům se i žokejům zastavil příjem. Zvláště, když se blížila hlavní část roku. "Není to nic příjemného, ale nemůžu si úplně stěžovat. Nejsme milionáři, ale úspory mám a není za co rozhazovat," řekl Janáček.
Pětinásobný tuzemský šampion mezi rovinovými jezdci patří mezi vyhlášené žokeje a díky tomu má úvazek u jednoho z majitelů. "Takže nějaký příjem mám," řekl a dodal, že horší je situace právě pro majitele nebo trenéry. "Musí platit lidi, krmit a trénovat koně stejně jako v sezoně, ale kůň neběhá a nevydělává," konstatoval žokej.
Dostihy si aktuálně může zajezdit pouze na herní konzoli. Oprášil po třech letech playstation, na němž hrával při angažmá v Kataru, a s kamarády si to tu a tam rozdá. "Už je to tak vymakaný, že se profesionální zkušenosti dost hodí. Už to není jenom o tom, že do toho tlučete bičem, je to taky o hlavě," řekl čtyřiatřicetiletý Janáček.
Po pár týdnech ho ale virtuální závody přeci jen omrzely. "Jsem člověk do přírody a pohybu venku. Být zavřený doma není nic jednoduchého," řekl šestinásobný španělský žokej šampion. Doufá také v brzké otevření hranic. Měl totiž v plánu i dostihy v Česku a těší se na dceru Viktorii. "Snad se uvidíme co nejdřív," přál si.
Ve Španělsku poprvé jezdil na podzim v roce 2010 a od dalšího roku zde zakotvil. "Už jsem tady kus života," konstatoval a dodal, že nemá v plánu nic měnit: "Každý sportovec hledá komfort, v kterém se může uchytit, dobře žít ekonomicky a vyhovuje mu i styl života. To mě tady drží. Snažím se z toho dostat co nejvíc."
