Článek
Úmrtí neozbrojeného černošského muže Floyda po zásahu bělošského policisty před dvěma týdny v Minneapolis vyvolalo vlnu protestů proti rasismu, které se přelily i do sportovního světa. Na jeho smrt reagovali mimo jiné přímo při zápasech fotbalisté v německé bundeslize, kteří za to navzdory pravidlům o zákazu politických gest nebyli trestáni. Mezinárodní federace FIFA doporučila, aby se představitelé soutěží řídili spíš zdravým rozumem než striktně pravidly.
Komisionář ligy amerického fotbalu NFL Roger Goodell zase minulý týden přiznal, že liga udělala chybu, že hráčům více nenaslouchala, a podpořil jejich svobodu vyjadřování a "pokojných protestů". Goodell byl v roce 2016 kritizován za to, jak NFL řešila kauzu Colina Kaepernicka, jenž začal proti sociálnímu bezpráví a policejní brutalitě protestovat pokleknutím při americké hymně. Od té doby v lize nenašel zaměstnavatele.
MOV britskému listu Telegraph potvrdil, že jeho pravidlo 50 olympijské charty zakazující politickou, náboženskou nebo rasovou propagandu během her stále platí. Podle deníku představitelé MOV odmítají spekulovat "o hypotetických případech 13 měsíců před olympijskými hrami".
Právě na pravidlo 50 se odvolával olympijský výbor Spojených států amerických (USOPC), když loni udělil napomenutí a roční podmínku dvěma sportovcům po srpnových Panamerických hrách v Limě za politická vyjádření na stupních vítězů. Šermíř Race Imboden poklekl a kladivářka Gwen Berryová zaťala ruku v pěst.
Šéfka USOPC Sarah Hirshlandová v úterý na twitteru uvedla, že plánuje založení pracovní skupiny, jež by prověřila možnost zmírnění pravidla.
Nejslavnějším politickým protestem na olympijských hrách bylo gesto amerických atletů Tommieho Smithe a Johna Carlose v Mexiku 1968, kde na stupních vítězů podpořili zaťatou pěstí černošské hnutí Black Power. Oba byli poslání z her domů. V Mexiku také česká gymnastka Věra Čáslavská na protest proti okupaci Československa odvrátila při medailovém ceremoniálu hlavu od sovětské vlajky.
