Článek
Zranění jste si přivodil v předchozích soutěžích, jak vám bylo před startem?
Neměl jsem ani moc čas být nervózní. Poslední dvě hodiny před startem jsem strávil v nemocnici. Takže myšlenky na to, jak to půjde nebo ne, šly úplně stranou. Když jsem poprvé sedl na svoji kobylu, říkal jsem si, jestli to fakt půjde. A to jsem celkem tvrďák! Když jsem poprvé zkušebně sedl na svoji kobylu, říkal jsem si, jestli to fakt půjde. Pak se to naštěstí trochu rozhýbalo. Takže za mě skvělý. Za tu bolest to stálo, velké zadostiučinění, že se podařilo, kvůli čemu jsme tu byli.
Diagnostikovali vám utržené tříslo?
Něco v tom smyslu... Na sonu to nebylo pořádně vidět, protože je to ještě trochu oteklý, ale v pondělí jdu na kontrolní vyšetření a s největší pravděpodobností půjde o utržený tříslo.
Ve druhém kole jste dvakrát chyboval, měl jste velké bolesti?
V druhém kole to bylo podstatně horší. Už mě poléval studenej pot. Na opracovišti jsem skočil tři skoky a pak chodil krokem. Když jsem vlezl dovnitř, tak jsem si fakt nedovedl představit, co se stane, až najedu na první překážku. Pak to relativně šlo dobře. Akorát přišla hloupá chyba, kdy mi kůň šlápl na pásku na vodě, ale skákal uvolněně. Ještě líp než v prvním kole, bohužel jsem mu nebyl schopný připravit tak komfortní podmínky, jako kdybych byl úplně v pořádku.
Anna Kellnerová na CET Prague Cupu ve Velké Chuchli v Praze.
Hodně vám vadilo i tropické počasí?
Mně to vedro vůbec dneska nepřišlo, protože mě polil studenej pot. Že je horko, to bylo to poslední, co mě vůbec zajímalo. (úsměv) Můj cíl byl přežít, dojet vůbec do cíle a moc si přitom ještě víc neublížit.
Vnímal jste publikum?
Jak jsem nevnímal vedro, tak jsem nevnímal ani diváky. Pro mě byla velká pocta, že můžu jet. To bylo jediné, na co jsem se dokázal soustředit. V cíli prvního kola jsem si samozřejmě užil ten aplaus, což byla opravdu velká emoce.
