Článek
Ondřej Synek - třetí nejlepší sportovec v Česku za rok 2010. Jak se vám to poslouchá?
Je to moc příjemný pocit, tohle ocenění je prestižní. Navíc tím, že se letos konala olympiáda, bylo obsazení pořádně našlapané. Olympiáda je vždy pro novináře a fanoušky takovým magickým poutadlem a soustředí se na ni větší pozornost.
Věřil jste, že byste se mohl umístit tak vysoko?
Doufal jsem, že v první pětce bych mohl a asi i měl být. Že vyhraje Martina Sáblíková a že vysoko bude Lukáš Bauer, bylo jasné. Další pozice už byly otevřenější.
Anketu Sportovec roku již počtvrté za sebou ovládla žena, co tomu jako zástupce mužského pohlaví říkáte?
Jsou dobré, no. V této anketě rozhodují výsledky a ne to, jak je kdo sympatický nebo hezký. A to letos jednoznačně hovoří pro Martinu Sáblíkovou. Rozhodně to neberu tak, že je mužský sport náročnější, a tak by měl vyhrát chlap.
Letošní sezóna pro vás byla mimořádně dlouhá. Bylo těžké se s přibývajícími dny nutit do tréninku?
To bylo hodně těžké. V loděnici jsem navíc zůstal jen já s dvojskifem, ostatní měli po mistrovství Evropy prázdniny a jezdili na dovolené. Pak přijeli opálení a chechtali se nám, což moc příjemné nebylo. Hlavně z psychologického hlediska. Už jsem se těšil, až bude konec.
Měl jste období, kdy jste zapochyboval, jestli ta dřina má nějaký smysl?
To si říkám každý druhý den...(směje se) Ale zase je lepší vyhrát mistra světa, než mít dřív dovolenou.
Kolikrát už jste svůj zlatý závod zpětně viděl?
Nebudu říkat, že jsem to neviděl. Párkrát jo, abych se navnadil. Líbilo se mi to, byl jsem pyšný.
Prožil jste nejlepší sezónu v kariéře. Přesto, našlo se něco, s čímž jste moc spokojený nebyl?
Prohrál jsem extraligu družstev ve squashi, což mě docela štvalo. Ale to bylo tím, že jsem to hrál snad potřetí v životě. Teď jsem se ale do toho opřel, chytlo mě to. Je to dobré i na fyzičku jako rozcvičení.
Měl jsem spíš na mysli po veslařské stránce.
Tady to bylo všechno bez problémů, bez zaváhání.
Jak budete hledat motivaci do další sezóny, která je navíc neolympijská? Vždyť víc než v té letošní toho dosáhnout nemůžete...
To sice ne, ale dá se to zopakovat. Ale tuším, že najít motivaci bude těžší než dřív. Vyhrál jsem letos úplně všechno, víc už toho vyhrát nejde. Na druhou stranu vím, co chci a udělám pro to všechno. Hlavním cílem je kvalifikovat se na olympiádu. Na ni postupuje nejlepších jedenáct z mistrovství světa. Stačí jeden špatný záběr a nepojedu... Stát se může cokoliv.
Jak si užíváte zasloužené prázdniny?
Po mistrovství světa nastal mediální shon, spousta povinností a akcí, což už mě pak moc nebavilo. Teď už se začínám zlehka rozpohybovávat, zajdu na squash, na rotoped. Od 1. ledna pak nastávají tréninky naplno.
Lenošivým typem člověka, koukám, rozhodně nejste...
Já když se tři týdny válím doma, přestává mě to pak bavit. To jdu radši na hokej, i když ten mi zrovna moc dobře nejde.
Život se vám změnil i v soukromí, pátým týdnem si užíváte roli tatínka. Jak to zatím zvládáte?
Dobře, dobře... Malá je hodná, přítelkyně taky. Pomáhám s přebalováním, koupáním, všechno zvládám. Je to super pocit, jsem pyšný táta.
Takže z hlediska péče o dcerku to máte s přítelkyní padesát na padesát?
To spíš sedmdesát na třicet pro ni, kojit totiž nemůžu. Noční práce dělá partnerka, nechává mě spát.
Budou se právě kvůli děcku vaše letošní Vánoce lišit od těch minulých?
Malá to letos prospí, to až ty příští Vánoce budou radostnější, mohla by už běhat a smát se. Jinak klasika - kapr, klobása a popovídání si s rodinou.
