Článek
Jak se cítíte před poslední vrcholnou akcí sezóny?
Jsem trochu nervózní, jako před každým závodem, ale cítím, že jsem dobře připravená. Kotník už nebolí, je to mnohem lepší než minulý týden v Heerenveenu.
Trenér Petr Novák tradičně mluví o medailích...
To on vždycky. Samozřejmě, že bych nějakou chtěla. Určitě dám do všech tří startů všechno. Je to poslední akce sezóny, takže v sobotu po pětce už můžu klidně umřít. Ale dopředu nechci nic předjímat. Stát se může cokoliv. Vždyť v Calgary jsem třeba spadla kvůli rýze v ledu, v Salt Lake City mě nechtěně sundala Rookardová.
Máte z ledu na novém oválu pocit, že je nejrychlejší v Evropě?
Uvidíme, jaký bude v den závodu. Třeba při úterním tréninku, kdy na něm bylo opravdu hodně závodníků, byl v zatáčkách měkký. Ovál se mi líbí, ale připadá mi kratší než jiné a zatáčky se mi zdají prudší. Ale to je můj dojem. Samozřejmě dráha má regulérní parametry. Nejspíš to bude tím novým prostředím, protože jsme tady byly zvyklé koukat na skály, a teď jsme pod střechou.
Poznáte už po startu, že zajedete dobrý čas?
Hned po startu ne. Musím to pořádně rozjet, a pak se uvidí, ale cítím, jak mi to jde. Jen ta poslední kola bývají často hodně těžká a trápím se.
Vy jste za poslední měsíc absolvovala jedenáct odběrů krve kvůli dopingové kontrole. Když získáte medaili, půjdete pokaždé znovu. Neděsí vás to?
Není to příjemné, ale nic s tím nenadělám. Hlavně aby kontrola po závodě netrvala tak dlouho, jako v Calgary, kde jsem nemohla odevzdat vzorek moči. Jedu každý den jeden závod a je strašně důležité, abych měla čas na regeneraci a neseděla čtyři nebo taky pět hodin na dopingu.
Loni jste končila sezónu také na světovém šampionátu. Jaký je mezi těmi posledními závody rozdíl?
Minulý rok jsem po dvou zlatých a jedné bronzové olympijské medaili nemusela světový šampionát jet a medaile jsem přivezla. Už to nebylo důležité. Letos by mě mrzelo, kdybych se vrátila bez medaile.
Letos jste dvakrát při závodech upadla. Myslíte na to víc?
Na nebezpečí pádu určitě nemyslím, soustředím se na jízdu a techniku. Ale už vím, že stát se může všechno. Snad už se mi to ale nestane. Kdybych se měla bát před startem, že upadnu, to už bych si opravdu musela vymývat hlavu.
Bojíte se něčeho, třeba rozvázané tkaničky, uvolněné pásky na rukávě, za kterou může být diskvalifikace?
Ano, občas se mi stávalo, že se mi před startem utrhla tkanička, ale klidně se mi může stát něco jiného. To jsou takové fantasmagorie. Pásku si připevňuji spínacím špendlíkem.
Při světovém rekordu v Salt lake City vám ale páska upadla. Nebála jste se, že vás diskvalifikují nebo vám neuznají světový rekord?
Ani ne. Když už vyhlásili výsledky, tak to nemohli vzít zpátky. V Heerenveenu mi dokonce přinesli pásku dřív, abych si vyzkoušela, jestli mi bude držet. Nakonec jsme stejně ještě použili ten špendlík.
Jste pověrčivá?
Trošku. Pořád si obouvám pravou botu s bruslí dřív než levou. Když jsem byla v Heerenveenu, málem jsem si začala obouvat nejdřív levou a skoro jsem si za to dala facku.
Máte i jiné rituály?
Jen určitou sestavu cviků před závodem.
Jak na vás reagují soupeřky, když stále vyhráváte?
Stále nevyhrávám, letos jsem byla dvakrát druhá, upadla jsem na mistrovství světa ve čtyřboji. Je to hodně vyrovnané, z prvních sedmi žen může vyskočit nejvýš kterákoliv. Neřekla bych, že je to nějak suverénní.
Sbíráte jednu medaili za druhou, máte na ně ještě doma místo?
Místo se najde vždycky, ale ty medaile nejsou to nejpodstatnější. Nejdůležitější je, že mě závodění pořád baví.
Najdete na rychlobruslení něco, co vás nebaví?
Toho se najde... Jsou takové chvilky, kdy se člověku nechce dělat všechno. Třeba posilovna mě nebaví, ale udělat se to musí. Na ledě mě ale baví úplně všechno.
Máte pocit, že musíte stále něco obhajovat?
Občas na startu nebo před závodem mám v hlavě takový tlak, že chci zajet dobře, protože to ode mne doma lidé očekávají. Kolikrát je to stresující.
Existuje něco, co musíte udělat večer před závodem, bez čeho byste nemohla druhý den startovat?
Musím zkontrolovat brusle, jestli jsou ostré. Párkrát se mi stalo, že jsem je pak druhý den nemohla nabrousit.
Stíháte letos mimo závody a přípravu i nějaké akce, například kino?
Během sezóny ne. Byly jsme na závěrečném banketu po mistrovství světa juniorů. Pila jsem jen džus a vodu. Spíš jsem tam ale jen seděla a povídala si. Ale i to byla změna.
Vraťme se do Inzellu. Wüstová prý má formu výbornou formu. Viděla jste ji?
Viděla, zkoušela 200 metrů se startem na 3000 metrů, ale nevím, jak rychlé měla časy. Ani jsem se radši neptala trenéra, abych nebyla nervózní. Vypadá dobře, výborně jezdila na mistrovství světa ve čtyřboji.
Šampionát v Inzellu by měl být velkým návratem vašeho vzoru, Claudie Pechsteinové. Mluvili jste spolu?
Bavili jsme se o tom, že já byla v pondělí na odběru krve kvůli dopingu a ona v úterý a ve středu. Nedají jí pokoj. Spolu se bavíme normálně.
Jak se k ní po dvouletém zákazu startů kvůli dopingu chovají ostatní?
Jak kdo. V Salt Lake City psali Holanďani, že se s ní nebaví, přitom jsem tam viděla Wüstovou, jak se s Pechsteinovou mluví. Některé rychlobruslařky se s ní ale opravdu nebaví. Nemusí ji například Stephania Beckertová. Nějaká aféra tam asi byla, jinak by nedostala dva roky za doping. Ona se ale úporně brání, že byla čistá.
Věříte jí?
Dva roky dostala, odpykala si to, a jestli jí teď nebudou nic nacházet, nemám problém se s ní bavit. Já nic nebrala, neberu a brát nebudu. Byly jsme kamarádky a nemám důvod, abychom dál nebyly. Ale je fakt, že jí úplně nevěřím, že byla čistá. Jinak by jí přeci nedali dva roky. Jestli tím někomu ublížila, tak sobě.
Dáváte si pozor, co pijete?
Když si u ledu nechám chvíli láhev a nesleduju ji, trenér to jde vylít a vymýt, pak koupí něco baleného v obchodě. Nechat to jen tak, za průšvih nestojí.
