Hlavní obsah

VIDEO: Trenér při obhajobě Konečného seřval. Každý zápas je teď smrtelně důležitý, tvrdí boxer

ÚSTÍ NAD LABEM

Lilo z něj, jako když na něj převrhnete kýbl vody, jemu to bylo jedno, uvnitř sálal pocit blaha. Boxer Lukáš Konečný obhájil v Ústí nad Labem titul profesionálního mistra Evropy a interkontinentální titul organizace WBO v lehké střední váze. Čech zválcoval Francouze Husseina Bayrama. „Nebyla to sranda, jsem rád, že to mám za sebou," vysypal ze sebe vítěz. Hodinu poté už seděl v civilu v hledišti, obličej mu hrál všemi barvami a chtěl pivo, čekal na dopingovou kontrolu.

Foto: Libor Zavoral, ČTK

Lukáš Konečný s pásy pro profesionálního mistra Evropy a interkontinentálního šampióna organizace WBO.

Článek

Bayram vydržel všech dvanáct kol, překvapilo vás to? Měl granáty, kluk by rychlý, zkušený. Nemůžete úplně koukat na techniku u takových boxerů, já taky nejsem žádný technik a vyhrávám zápasy. On byl tvrdý. Ke konci odcházel trochu fyzicky. Trochu jsem to rozbalil v posledním kole, ale i tak jsem brzdil. Chtěl jsem pro lidi udělat víc, ale byl to pro mě hodně důležitý zápas, nechtěl jsem prohrát. Více jsem zatlačil, pár úderů se mi povedlo, vypadal, že je načatý, ale bylo už pozdě.

Jaký byl Francouz boxer? Jeho údery jsem cítil, relativně jsem měl strach o nos, který jsem měl prasklý před zápasem. Asi po druhém kole se mi zdálo, že tam něco je, ale neviděl jsem se. Pak mi praskl po pravým tvrdým háku bubínek, takže si holt zase dojdu k doktorovi. Pár úderů jsem dostal na spodek, nebyla to sranda, ale myslím si, že on toho měl víc plný kecky, jsem rád, že to mám za sebou.

Konečný při pátečním duelu.foto: ČTK/Libor Zavoral

Před zápasem se prodávaly složitě lístky, nakonec do haly přišlo čtyři tisíce fanoušků, jste spokojený? Mohlo být víc, ale tohle mě relativně uspokojuje, atmosféra byla skvělá, lidi mohli být spokojení. Pokud se manažer rozhodne tady něco udělat, tak přijde více lidí. Ale soudím to z ringu, nemohu být objektivní, ale myslím, že zápas byl pro lidi hezký.

Příští váš duel může být o mistra světa se Sergejem Dzinzirkukem, s ním jste boj o tento pás v roce 2008 prohrál. Chtěl byste právě jeho? Teď se chytám pít a jíst, takže moc o tom přemýšlet nebudu. I když s alkoholem to moc přehánět nebudu, protože zápas nebyl opravdu lehký. Počítám, že když to nebude Dzinziruk, tak se titulu vzdá a bude to někdo jiný. Teď už to jinak nejde, porážím slušný soupeře, jsem vysoko na žebříčku. Teď to je na manažerovi.

V první polovině duelu jste hlavně pravými háky mířil na Bayramova žebra, ten si na ně začal dávat pozor, potom jste se zaměřil na hlavu, byla taková taktika? Na začátku jsem mu dal zadní zvedák na spodek a viděl jsem, že mu nechutnal. Ke konci kola po levém zvedáku trochu zahekal, ale nepodvedlo se mi nakupit více úderů, abych jich dal třeba osm tvrdých za jedno kolo, aby odešel. Když člověk dostane jeden dva údery a je na to připravený z tréninku, tak to skousne, já jsem je také dostal. Pokud bych jich bylo více, tak ono to do hlavy dojde a přestane se dýchat.

Lukáš Konečný (vlevo) a Hessein Bayramfoto: ČTK/Libor Zavoral

Byl jste od prvních kol přesvědčený, že vyhrajete? Dá se říct, že jsem relativně cítil, že to mám ve svých rukou. Ale objevil se průšvih, že kolem poloviny zápasu jsem dost polevil, jenže trenér mě zaslouženě seřval, musel jsem přidat, uvědomoval jsem si to. Člověk ví, že je šampión, že je před domácím publikem, ví, že na bodech mu rozhodčí lehce nadržují. Pro mě je potom problém se více motivovat, když vím, že to je v klidu.

Hned po vítězství jste řekl, že jste neměl velkou převahu, jak to vidíte hodinu poté? Neberu to tak, jestli jsem byl kritický. Říkám, co cítím. Myslím si, že to bylo v pohodě, ale nebudu si mazat med kolem pusy. Soupeř byl dobrý, vyhrál jsem jasně, ale vůbec to nebylo jednoduchý.

Konečný se v ringu raduje se svými dcerami.foto: ČTK/Libor Zavoral

Boxoval jste padesátý zápas profi kariéry, máte jen tři porážky, kam byste zařadil tento duel? Nevím. Pro mě je každý zápas teď smrtelně důležitý, i kdyby to bylo jen na osm kol o nic. Jakmile prohraju, tak to bude hodně špatný. Asi jsem zažil těžší zápasy, třeba s Colasem, ale zase nemůžu říct, že on je lepší než Bayram. Teď jsem si to relativně pohlídal a bylo to před domácím publikem, takže jsem se nějak nenervoval, pohoda.

Jaké to je měsíce trénovat a vědět, že když prohrajete, tak může být i po kariéře? Jak vlezu do ringu, tak to vypustím. Když jsem v ringu, zdravím známý, mávám lidem, povídám si s časoměřičem, támhle se usměju, ale poslouchám při tom instrukce od trenéra, rozumný rady publika. Osobně si myslím, že jsem soustředěný, i když vnímám okolí. Ale vím, že když zápas nezvládnu, tak to může být hodně špatný.

Reklama