Článek
Co se vlastně stalo na čtvrté překážce dostihu? Nějaký kůň to tam křížil, nevím, jestli s jezdcem nebo už byl bez něj. Hodil jsem s Tiumenem šipku doleva, zase tam vyjel jiný kůň s problémy při doskoku. Tiumen dopadl na hranu, ale vylezl z toho a já nespadl.
Jak těžká to pro vás byla chvíle? Propadli jsme hodně dozadu. Jestli jsem ostatním klukům před startem kladl na srdce, že na šestce je potřeba skákat rovně, tak když na ní byli, už mi to mohlo být jedno. Já v tu chvíli byl teprve někde na Irské lavici (pátá překážka v pořadí, první po Taxisu).
Co jste si říkal? Bylo by blbý vzdávat na Taxisu. Dřív bylo normální dojíždět ztráty několika set metrové, jako kdysi já s Železníkem. Říkal jsem si: zkusím, kam až dojedu.
Vítěz Josef Váňa s Tiumenem (vlevo) po překonání Taxisova příkopu, vpravo pád koně Karlsbada s Marcelem Novákem.foto: ČTK/Roman Vondrouš
Tiumen zabral... Jenže začal vadnout, říkal jsem si, že je to průser, že jsem ho moc hnal. Ale nakonec proběhl kolem lesa. A už to byla jeho parketa: velký angličák suchý příkop, havlák (skoky kurzu), byl na tom tak jako loni a předloni a bylo jasné, že to asi nebude špatné. Jen jsem si říkal, že tu naši bílou potvoru Sixteen asi nedoženeme. Běžela jako z praku, jako vyměněná, ale v závěru ukázal, že je v současnosti u nás na téhle distanci nejlepší kůň. I v tréninku míval na závěr práce nad Sixteen navrch, věřil jsem, že to dá.
Co jste si řekli s Josefem Bartošem, který dělá ve vašich stájích a se Sixteen vodil dostih? Po doběhu jsme si jen popřáli. Myslel, že už tam je, nakonec sklopil ramena, ale u nás ve stáji je soudržnost taková, že platí: jeden za všechny... Já bych byl nadšený, i kdyby vyhrál on.
Vítěz Josef Váňa s koněm Tiumenem (vpravo) dobíhá do cíle, vlevo je druhá dvojice v pořadí - klisna Sixteen s Josefem Bartošem. foto: ČTK/Roman Vondrouš
Opravdu? Určitě!
Jak jste zvládl dostih fyzicky? Na Tiumenovi se nedá mluvit o fyzické náročnosti, jen si stojím a to, co v duchu říkám, on dělá.
Nebál jste se pak víc v cíli nad hlavami svých kolegů, když vás na oslavu vyhazovali do vzduchu? Radši jsem se jich chytal za krky. Nevěřil jsem, že mě nenechají spadnout.
Jak jste cítil atmosféru, publikum bylo ve varu? Hlavně Tiumen to vnímal úžasně a zabral.
Zažil jste hattrick s druhým koněm. Srovnejte, jaké to bylo se Železníkem kdysi? A může ho Tiumen překonat? Bylo by to hezké, s jedním jezdcem čtyřikrát vyhrát za sebou. To se nepovedlo žádnému koni. S Železníkem to ale bylo jinačí. Samotná Velká i atmosféra. A taky to po ní. Je jiná doba. Vše ve fofru, nic se nestíhá, pořád jen: jedem, jedem. Tenkrát byl svět volnější. Pro mě je úžasné zadostiučinění, že se i teď dovedu bavit v pohodě jako člověk, ale taky si naordinovat režim, že se mi to až nelíbí. Ale když vidím, co se podařilo, jsem rád, že jsem do toho šel. U mladých kluků tohle nevidím. Jezdíval jsem třeba pět koní v Pardubicích za den, byl jsem vyřízený, nemohl jsem chodit. Oni běží osm dostihů a jsou vysmátí, nechápu to, asi do toho nedaj vše.
Žokej Josef Váňa s koněm Tiumenem v cíli Velké pardubické. Váňa dostih vyhrál poosmé v kariéře, s Tiumenem potřetí v řadě.foto: ČTK/Roman Vondrouš
Vaše symbioza s Tiumenem působí idylicky. Co by se ještě dalo zlepšit? Neberte to tak naivně. Ale něco na tom bude. Tiumena v práci jezdím, jen když je třeba. Jindy s ním jezdí i ženský, který na něj přenášejí energii. Je hodný, může na něm jezdit i děťátko. Vím z dřívějška, že to je kůň na myšlenku. Na co pomyslíte, to udělá. To Železník byl hajzl.
Jaké máte plány s Tiumenem? Zůstane koněm jen pro Velkou? Byla by hloupost zkoušet něco jiného. Kdyby zůstal zdravý, do ničeho jiného nepůjdeme.
Před dostihem dění rozvířila vaše kritika nových pořadatelů, ve sponzorské lóži jste prý otevřel téma zvýšení dotace... Víc peněz přiláká konkurenci z ciziny. Kdyby odměny byly výší trochu jinde, to riziko by zahraničním majitelům stálo za to a vyslali by sem koně. Věřím, že s novým vedením Dostihového spolku i pojišťovny nějak najdeme společnou řeč.
Jaká byla odezva u manažerů? Smáli se. Ale když tak je vyměníme (úsměv).
