Článek
Měli poslední šanci. Buď, anebo. V Oberstdorfu na tradiční Nebelhorn Trophy potřebovali skončit mezi čtyřmi páry usilujícími o start v Pekingu.
Poslední trénink je úplně nenavnadil, Taschlerová si z něj odnesla krvácející šrám na koleni. „Dostala jsem kopanec, Filip o něm ani nevěděl. Byla to trochu hlubší rána, dostala jsem na ni ty mašličky a bylo to v pohodě,“ vyprávěla už s úsměvem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Rytmický tanec na mix písní od zpěvačky Madonny zvládli výborně a byli druzí, ale ve volném tanci se propadli na pátou příčku. Před nimi ale byli i Němci, kteří už se nominovali předem, a tak si mladí čeští tanečníci zajistili start v Pekingu.
„Je to pro nás další velký krok v kariéře, která je pořád teprve na začátku, jedeme druhou seniorskou sezonu,“ připomněl 22letý Filip.
„Ještě si to ani pořádně neuvědomujeme. Mě jen mrzelo zaváhání při twizzlu, jinak bych se cítila ještě líp,“ vyčítala si jeho o necelé tři roky mladší sestra chybu ve volném tanci. „Já si toho ani nevšiml, kdyby mi to ségra sama neřekla,“ usmíval se Taschler.
„Všechno jsme měli natrénované. Důležité bylo, abychom udrželi nervy,“ přiznávala Taschlerová, že psychika dostávala zabrat. Pomohla jim i podpora brněnského fanclubu.
„Jsou to kamarádi, kteří s námi dřív bruslili. Ani jsme o nich nevěděli, až po rozcvičce jsem šel v lobby a potkal tu skupinku, to bylo bomba překvapení. Bylo super je pak slyšet, beru je jako další rodinu,“ děkoval Taschler.
Díky i rodičům
„A přijela i maminka, od ní jsme měli velkou podporu,“ přitakávala jeho sestra s tím, že jejich myšlenky směřovaly i k tatínkovi, který předloni zemřel.
Nikdy v samostatné české historii se nestalo, že by na zimních olympijských hrách startovali čeští krasobruslaři ve všech kategoriích. Naposledy v Albertville 1992 v rámci ještě československé výpravy závodila kompletní sestava v čele s bronzovým Petrem Barnou či pozdějšími mistry světa ve sportovních dvojicích Radkou Kovaříkovou a Reném Novotným.
Tehdy se ještě nejela týmová soutěž, do níž teď můžou Češi zasáhnout jako jedna z deseti zemí, která má obsazené aspoň tři kategorie. „Tak to je super, že si můžeme zajet až čtyři jízdy,“ těší se Taschler.
Se svým italským koučem Mattem Zannim teď Češi teprve začnou ladit přípravu směrem k Pekingu, nejprve je v pláni krátká návštěva v Brně, pak i školní povinnosti. „Čeká mě maturita,“ hlásí Taschlerová.
„Já začínám studovat regeneraci a výživu na Masarykově univerzitě, ale ještě jsem knížky neotevřel,“ přiznává s trochu provinilým úsměvem její sourozenec.
A olympijské cíle? „Určitě nepolevíme, dlouhodobě chceme bojovat i o velké medaile, ale je před námi ještě spousta práce,“ ví Filip Taschler. „A i ta olympijská kvalifikace nás k té další dřině nakopne,“ slibuje.
