Hlavní obsah

Podivnosti Konečného porážky: Jako by mi šplíchli štiplavý sprej do ksichtu, hořekuje boxer

Marek BurkertSport.czPrávo
Aktualizováno

Počtvrté v kariéře prohrál, poprvé ale z ringu odcházel s pocitem, že to bylo zasloužené. I tak ale Lukášem Konečným po kyjevském duelu s Rusem Zaurbekem Bajsangurovem lomcují pochybnosti. Příčinou jsou záhadné problémy s očima, které odstartovaly s úvodním gongem zápasu o pás mistra světa lehké střední váhy.

Foto: Efrem Lukatsky, ČTK/AP

S krvavým zraněním dokončil Lukáš Konečný svůj souboj o titul mistra světa

Článek
Fotogalerie

Na první pohled není s vaším zrakem něco v pořádku, máte úplně zarudlé oči. Co se přihodilo?

Hned v prvním kole jsem dostal dva tři údery a začaly mě pálit oči. Jako by mi někdo šplíchnul sprej do ksichtu. Drobnost, nic hrozného. Říkal jsem si: to přejde, asi měl nějakou debilní vazelínu na rukavicích. Ale pak se to opakovalo druhé i třetí kolo. Až když bylo jasné, že to nezmizí, tak jsem to řekl trenérům.

Proč jste se nezmínil rozhodčímu v ringu?

Po zápase je každý generál. Sudí mi pak řekl, že by to ukončil, ale taky mohl přijít a říct: Nic s tím nemáš, takže technické k.o. Teď si myslím, že mám zánět spojivek a dostanu antibiotika. Jiná věc je, že až do začátku zápasu jsem byl v klidu.

Zní to trochu jako konspirační teorie.

Přesně tak. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju. Člověk nečeká, že by se něco takového mohlo stát, ale neumím si jinak představit, proč mě pálily oči od prvního kola. Po zápase jsem šel z ringu a všude byla tma, šero, museli mě vést za ruku jako blbečka.

Byl jste vážně tak vykolejený, že s tím nešlo nic dělat?

Ono to vypadá jako blbost, ale to vás tak rozhodí... Nemůžete odpovědět na úder, uhýbat, začnete mrkat. Viděl jsem fotku a tam je znát, že čumím jak nafetovaný. I manželka mi říkala, že jsem málo dělal. Ale jak máš dělat, když nic nevidíš? Pořád jsem doufal: třeba ho seknu, zavřu oči a dám mu bombu. Ale to se nestalo.

Před utkáním jste říkal, že pokud prohrajete, budete si za to moci sám...

To jsem ale nepočítal, že se něco takového může stát. Já se bál, že nevydrží nos. Je to vlastně taková hovadina, ale úplně tě to roze.ere.

Jenže důkazy chybějí...

No právě, já bych byl rád, aby se to napsalo kulantně. Prostě přemýšlím nahlas, co se stalo, že mám v prdeli oči a předtím jsem byl v pohodě. Já nevím, za jak dlouho vznikne zánět spojivek. Třeba plácám kraviny a něco jsem chytil z luftu, když jsem lezl po schodech do ringu...

Je zklamání po sobotním utkání větší, než bylo v roce 2008 po vašem předchozím duelu o pás mistra světa s Ukrajincem Dzinzirukem?

Tehdy to bylo větší. Tam jsem myslel, že jsem vítěz. Tady ne, tady jsem se smířil s výsledkem. Ale teď, co ty oči?  Jestli je to můj problém, tak jsem si to podělal sám. Jestli je tam cizí zavinění, tak mě to vytáčí.

Co třeba odveta?

Supervizor utkání říkal, že kola byla hodně těsná, ale já nemyslím, že by se Bajsangurovovi do odvety chtělo, když mě porazil výsledkově jasně. Zápas s takovým průběhem jsem prostě venku vyhrát nemohl. Doma? Třeba. Taky se necítím, že jsem okradený. Hodně udělal závěr. Já věděl, že jsem v hajzlu, musel jsem riskovat a ty poslední dvě kola byla jeho. Body nesedí, ale to je mi jedno.

Rudolf Kraj po prohraném zápase o titul mistra světa ukončil kariéru, co vy?

Říkal jsem, že jestli prohraju, tak s tím seknu, což sice nevylučuju, ale teď jsem tak nas.anej, že se mi končit nechce. I manažer mi říkal, že nabídky jsou. Jsem sice starej dědek, boxuju sto let, ale špatně se ještě necítím. Teď bych se rád hodil do pohody, užil si Silvestr a pak třeba v březnu...

Před časem jste mluvil o tom, že byste se vydal do Ameriky. Je to reálné?

Nevadilo by mi riskovat. Já už teď nemám co ztratit, ale taky nechci končit jako otloukánek. Nerad bych končil prohrou. Kdybych měl rozsekanej nos, tak bych se na to vykašlal, ale nos vydržel.

Bude se vám chtít absolvovat tu dlouhou cestu k dalšímu zápasu o titulu o pás mistra světa? Je vám 34 a může to trvat zase tři čtyři roky...

Nezdá se mi to reálné. Spíš bych mohl naskočit do nějakého utkání jako outsider. Nebo třeba ve střední váze, že bych šel proti Sturmovi... Abych zase něco dva tři roky budoval, to už asi ne...

Reklama