Článek
"Lidé nemají vždycky rádi velké budovy. Až skončí olympiáda, bude se na ni muset dívat spousta lidí," řekl Fumihiko Maki, cenami ověnčený japonský architekt, který je autorem například jedné z nových věží newyorského komplexu Světového obchodního centra.
Navrhovaný stadión je dílem britsko-irácké architektky Zahy Hadidové. Stát má v západní části Tokia na místě, kde je národní stadión a v okolí mnoho parků a velká šintoistická svatyně. Podle plánů se má zvedat do výšky 70 metrů a mít kapacitu 80 000 míst.
Díky tomu by stadión byl viditelný z kteréhokoli místa západního Tokia včetně pečlivě udržovaného Národního parku Šindžuku. "Je důležité, aby ho lidé neviděli, pokud nebudou chtít," uvedl Maki. "Pokud se uvnitř nebudou konat žádné akce, pak je to jen obrovský objekt."
Pětaosmdesátiletý japonský veterán architektury navrhl olympijská sportoviště pro hry v roce 1964, na nichž se Japonsko prezentovalo světu jako moderní, průmyslová země.
Stadión bude příliš drahý
Makiho komentáře k projektu následovaly poté, co minulý měsíc vyšlo najevo, že náklady na stavbu stadiónu dosáhnou 300 miliard jenů (asi tři miliardy dolarů), což je více než dvojnásobek 130 miliard jenů uváděných v původním návrhu. Vláda už proto oznámila, že bude hledat způsob, jak náklady - i velikost stadiónu - zmenšit.
Vypořádat se přitom bude muset s požadavky Mezinárodního olympijského výboru (MOV), podle nějž musí mít hlavní Olympijský stadión kapacitu 80 000 diváků. Takový stadión podle kritiků "nepasuje" do omezeného prostoru, který je k dispozici na místě vybraném pro stavbu. Je to ale jediné dostupné místo, které je napojené na centrální oblast Tokia.
V tomto ohledu se japonská metropole poučila z neúspěšné kandidatury o pořadatelství her pro rok 2016; tehdy navrhovala postavit stadión v oblasti Tokijské zátoky, kde je víc prostoru. MOV toto rozhodnutí ale kritizoval s tím, že je tato oblast od samotného Tokia oddělená.
