Hlavní obsah

Šediváčkův long ukončila v Orlických horách poprvé v historii obleva

Deštné

Klání skoro devadesátky evropských musherů vůbec poprvé v historii ukončila obleva. Sníh tál zhruba sedmi stovkám psů doslova pod nohama. Saně na rozbředlých horských cestách místy brzdily kameny a hlína.

Foto: David Taneček, ČTK

Obleva ukončila 20. ročník čtyřetapového závodu psích spřežení Šediváčkův long.

Článek

„Během rekordní souvislé řady 19ti ročníků závod vyrostl do podoby, která spolehlivě odolává nepřízni počasí," mohl ještě do pátku, kdy pořadatelé čtyřdenní závod o den dříve raději odpískali, tvrdit zakladatel Šediváčkova longu Pavel Kučera.

Organizátoři jednoho z nejextrémnějších závodů psích spřežení na světě museli zrušit poslední dvě ze čtyř etap. Trať Orlickými horami se cvrkla z původních 240 kilometrů na méně než polovinu. „První etapa, dlouhá 52 km, proběhla ve středu za prudkého oteplení, které negativně ovlivnilo kvalitu trati. Teplo značně poznamenalo sněhovou pokrývku, takže druhá etapa byla zkrácena na pouhých 42 km. Páteční déšť poškodil sněhovou pokrývku natolik, že musela být zrušena třetí i čtvrtá etapa," popsal počasím zmařený závod Kučera.

Psi a musheři dostávali do těla

Obleva dávala na zkrácené trati do těla psům i musherům. Podmínky udělaly z beztak těžkého závodu ještě těžší. Musheri museli ostražitě regulovat rychlost psí smečky a včas zabránit možným tragédiím. Karamboly hrozily při sjezdech, kdy sáně mohly propadnout do rozměklého sněhu. Spřežení nevyzpytatelnou trasu ve zdraví projely. Navrch před bezhlavě sobeckou ctižádostí vítězů tentokrát měla zodpovědná opatrnost a starost o neúměrně zatíženou psí smečku. „Šlo o hodně těžký závod i pro pravidelně trénované psy. Říkal jsem si, musím jet pomalu na pohodu a hlavně v pořádku dojet do cíle. Člověk musel dávat pozor a psy kočírovat tak, aby se jim nic nestalo. Jsou to přeci jenom rodinní členové. Naštěstí masheři jsou tady zkušení. Žádní blázni. Riziko hrozilo především při sjezdech, kdy nezbývalo než jet tzv. na dečce, tedy více brzdit," popsal Roman Zasadil z červenokosteleckého Musher klubu Metuje. Charakter trati nedovolil vyměnit saně za tréninkové vozíky. „Vozík, pokud je na trati ještě nějaký sníh, nelze brzdit. To by potom bylo skutečně extrémně nebezpečné," přiblížil Zasadil.

Počasí zradilo potřetí

Počasí zradilo Šediváčkův long zařazený do prestižní čtveřice extrémních závodů IRON SLED DOG MAN letos potřetí. Loni nedostatek sněhu donutil pořadatele zkrátit původní trasu o čtyřicet kilometrů. Předloni se dokonce závodilo na poloviční trati s občasnou výměnou saní za tréninkové vozíky. „Prestiž a oblibu závodu nadále dokazuje vysoká mezinárodní účast," podotkl Kučera. Šediváčkův long dostal jméno po legendárním sibiřském husky Šediváčkovi z někdejší stáje zakladatele závodu Pavla Kučery.

Pes Kučerovi den před startem prvního ročníku utekl. Šediváčka krátce na to zastřelil jeden z obyvatel Deštného.

Reklama