Rubriky:

Ostatní

I koně mají své dny, říká parkurová šampiónka Zelinková

5. června 2016 23:56 - Praha

Na start Světového poháru v Olomouci (23. až 27. června) se postaví již potřetí. Byť parkurová jezdkyně Zuzana Zelinková v Česku nezávodí příliš často, prestižní mítink se špičkovou konkurencí si ujít nenechá ani letos. „Atmosféra je tam naprosto unikátní,“ říká nejlepší Češka v prezenční listině.

 

Tomáš Holcbecher

Olomouc se chystá na již třetí závod Světového poháru. Jak moc je pro vás mítink významný?

Jde o největší mezinárodní závod v Česku a člověk chce, aby doma vše fungovalo a před publikem se předvedl co nejlépe. Světový pohár v Olomouci je perfektně zorganizovaný, mítink je na opravdu vysoké úrovni. Řadím ho mezi jedny z nejdůležitějších startů v sezóně.

Vy si v Olomouci užíváte i místní atmosféru, že?

Ano, ta je naprosto unikátní. Minulé dva ročníky byly skvělé a já věřím, že tomu tak bude i letos. Fanoušci jsou úžasní.

Kolik koní v Olomouci pojedete?

Beru s sebou tři starší do větších soutěží a dva mladé na zkušenost. Denně pojedu asi tři, čtyři soutěže. Každý kůň by měl závodit třikrát během víkendu, čeká mě tedy plus minus patnáct parkurů za čtyři dny.

Tvrdíte, že s sebou berete pět koní. Podle čeho si je vybíráte?

Sedí mi ti, kteří mají dost energie a chuť spolupracovat, takže je můžu spíš regulovat než o něco prosit. Tím, že jsem žena a nemám tak velké fyzické možnosti, musím mít koně na své straně. Prostě mám ráda ty, kteří bývají dobře naladěni. Takové jako jsem já (smích).

Ale i ti nejpohodovější koně mají občas splín a nechuť závodit. Jak se takové zvíře přemlouvá?

Stát se to může, koně mají stejně jako lidé svoje dny. U nás ve stáji ale působí tým profíků, kteří je znají a vědí, co je nejlépe naladí a jak se dají udržet v dobré náladě. Když se ale koni nechce, musíte doufat, že ta nálada není zas až tak zlá, aby s váma nespolupracoval. Protože nic jiného než doufat vám stejně nezbývá (úsměv).

Jako žena nemáte tak velký fyzický fond na to, abyste koně zvládla jen silou. Takže na co nejvíce spoléháte?

Je fakt, že chlap má větší stisk nohou. My ženy se musíme spoléhat především na náš cit, něžnost a soulad s koněm (smích).

Používáte bičík? Je to pro vás téma?

Bičík používám opravdu výjimečně, a to především jako motivační nástroj. K účelu trestání je pro mě tabu.

Který svěřenec je vaším největším oblíbencem?

Teď Caleri, jenž je mým dlouhodobě nejlepším koněm. Mojí srdeční záležitostí je Lucas Ninja, se kterým jsem absolvovala své první mistrovství Evropy seniorů. Už ho mám ve stáji šest, sedm let. Je to takový můj kamarád. I když... Ve stáji mám koně, které mám všechny ráda, u mě to bez určitého vztahu nejde. Snažím se být kamarádkou se všemi.

Co je na parkuru nejtěžšího?

Koně jezdíte každý den, denně mu věnujete péči tři, čtyři hodiny. A to všechno kvůli dvěma minutám, které pak na parkuru strávíte. Já vidím jako nejpodstatnější věc koně velmi dobře znát a umět ho motivovat. Každý pohyb, každý zlomek vteřiny musíte mít promyšlený, kůň by měl bojovat s vámi a ne proti vám. To je pro mě kouzlo a zároveň i obtížnost parkurového sportu.

Abyste se vyhnula penalizaci za shozenou bariéru, záleží víc na koni, nebo na jezdci?

Na obou. Musíte mít koně, který chce překážku skočit čistě a jezdce, jenž ho k té překážce správně přivede. Musí mu ukázat místo odskoku, aby čtyřnohý parťák věděl, jestli je skok široký, úzký, vysoký nebo malý. Navíc skoky se liší všemožným průčelím, mají jinou vizáž. To vše závisí na jezdci.

Jakou maximální výšku s koněm skáčete?

V případě parkuru je maximální výška 160 centimetrů. Ale existuje i soutěž skoku do výšky, které já zrovna nejsem velkým zastáncem, tam je rekord snad někde okolo 220 centimetrů.

Skoky do výšky můžou být nebezpečné jak pro koně, tak i pro jezdce. Ale co parkur?

Jako každý jiný sport. Když jezdíte na lyžích a spadnete, taky si natlučete. Jde o to nebezpečí minimalizovat a dodržovat ty základy bezpečného ježdění a bezpečného sportu.

A pro koně?

Naši čtyřnozí sportovci mají více preventivní péče než my jezdci. Starají se o ně fyzioterapeuti, speciální ortopedi, mají vodní tréninky, masážní deky... Dělá se maximum pro to, aby byli opravdu top fit. Koně závodí dva víkendy v měsíci, což je hodně, navíc lítají po celém světě - jeden mítink závodí v Šanghaji, další ve Vídni. Zranění se stávají jak u dvounohých, tak i u čtyřnohých závodníků, ale parkur je v tomhle ohledu velmi, velmi šetrný. Myslím, že zranění je neporovnatelně méně než třeba u dostihových závodů.

Jste profesionální jezdkyní. Dá se parkurem uživit?

Dělám to dost dlouho, a když se snažíte, tak se uživit dá.

neu, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní