Hlavní obsah

Zlatého Svobodu držel olympijský sen. Virus neřeší, je to výmluva, proč do Ria nejet

Praha

Olympijská zlatá obhajoba, taková je pozice moderního pětibojaře Davida Svobody před Riem. Před čtyřmi lety v Londýně kraloval, co předvede v Brazílii? Po vleklých trablech s nohou nepropadá jedenatřicetiletý sportovec panice, naopak. Tlak si nepřipouští a na olympiádu se těší, naopak nechápe ty, kteří nejedou ze strachu před virem zika. „Nemám žádné obavy, doufám, že se mi to nevymstí,“ usmívá se pětibojař, který na mistrovstvích světa a olympiádě získal celkem devět medailí.

David SvobodaVideo: Sport.cz

 
Článek

Zásadní otázka na začátek, jste zdravý?

Zdraví je stabilizované, není stoprocentní. Je otázkou, jestli to v mém věku někdy ještě bude. Nenašel jsem důvod, proč bych to měl říkat a šířit poplašné zprávy, ale Rio se blíží. Měl jsem asi měsíc období, kdy jsem nemohl běhat, což je docela nepříjemná věc, ale zase jsem zapracoval na ostatních disciplínách. Zaznamenal jsem ale velké zlepšení, takže snad absolvuji závod v Riu se ctí.

Co jste přesně měl za problém s nohou?

Já bych to nerad upřesňoval, protože, když se do toho pustím, tak se v tom ztratím a co ti, kterým to vysvětluji. Není to ani podstatné, bolelo mě něco v oblasti kolene. To je podle vyšetření v pořádku, ale při jednom běžeckém a rychlejším tréninku se stal úraz na kluzkém povrchu. Teď se snad blýská na lepší časy.

Jaké byly vaše čtyři roky od zlatého Londýna?

Ty roky byly úplně jiné, než ty sportovní do Londýna 2012. Byly plný nečekaných zvratů, snad jsem to ustál. Také mám více let, uvidím, na co ještě mám. Rozhodl jsem se taktizovat, takže se koukejte, co ukážu.

Bylo Rio pro vás další motivací po velkém londýnském úspěchu?

Měl jsem docela vleklé zdravotní problémy. Olympiáda byla pro mě vždy velký milník. I když jsem měl problém, tak jsem viděl Rio, což mě nechávalo v klidu, byl to takový stabilizační prvek. Když jsem měl největší problémy, tak mě držel sen, že se to může podařit ještě jednou, ale nad další olympiádou už nepřemýšlím. Teď si myslím, že Rio bude pro mě poslední olympiáda.

Když jste si procházel zraněními, napadlo vás, že třeba do Brazílie ani nepojedete?

Ty myšlenky proběhly, nemá cenu zapírat. Bylo období, kdy jsem zapochyboval.

Někteří sportovci odmítají cestovat do Brazílie z důvodu viru zika, jak je to u vás?

Nemám žádné obavy, doufám, že se mi to nevymstí. Olympiádu neodmítám, problémy podobného druhu jsou pro mě strašně malý. Nechápu, jak to může někdo řešit. Je to velmi účinná výmluva, proč tam nejet, ať už to jsou golfisti nebo někteří tenisti. Nemám na mysli nikoho konkrétního, ale sportovec, který se čtyři roky tvrdě připravuje na vrchol, možná své kariéry, nemůže se zaleknout nějakého viru zika, který je možná jen mediální bublinou.

Cítíte tlak jako obhájce zlata?

Vnímám to tak, že nejsem vůbec pod žádným tlakem na rozdíl před Londýnem. Tam jsem jel s tím, abych ukázal, že nejsem smolař, který předtím spadl z koně. Teď možná média se mnou počítají, ale už to je určitá setrvačnost. Jsou tu noví mladí závodníci, situace je jiná ve světové špičce. Žádný mediální tlak se mě nedotýká. Chci předvést co nejlepší výkon, abych udělal radost fanouškům.

Záležet bude také na koni, na kterém pojedete, jací jsou brazilští koně?

Jsou skvělí, asi na pěti světových pohárech jsem je jel, měli vysokou kvalitu.

Jak se chováte ke koni, kterého neznáte?

Nejjednodušší přirovnání je jako s lidmi. Když se seznámíte s někým cizím, tak u zvířete to je podobné, potřebujete se na něčem domluvit. Je to malá alchymie. Někdy si povídáme, ale není to nutné. On rozpozná náladu člověka, na to reaguje. Na něj to nezahrajete.

Reklama

Související témata: