Článek
Jak se cítíte mezi nejlepšími sportovci Česka?
Zatím je to pro mě všechno nové, připadám si tu možná i trochu nepatřičně. Určitě by si ještě vloni nikdo nedokázal představit, že lezec bude mezi nejlepší desítkou českých sportovců.
Znal jste se s někým dalším z nominovaných, nebo jste se na večeru seznamoval?
Před několika týdny jsme se potkali na focení s Lukášem Krpálkem. Jinak musím říct, že třeba na pódiu jsem nervózní nebyl, ale z toho zákulisního představování trochu ano.
Spíše než na oblek jste zvyklý na outdoorové oblečení.
Necítím se v něm úplně nejlíp, ale na maturitě i u zkoušek jsem ho měl samozřejmě taky.
Aspoň jste se tu mohl poptat olympioniků, co vás může čekat za čtyři roky v Tokiu.
Já nepochybuju, že tam bude skvělá atmosféra, protože máme velké štěstí, že budou hry zrovna v Japonsku, kde je lezení velký sport. Už jsem tam na několika závodech Světového poháru byl a vždycky to byl parádní zážitek.
Bylo pro vás ve vnímání veřejnosti zlomem listopadové vylezení stěny Down Wall v Yosemitech v rekordním čase?
Asi ano, minimálně v Česku to byl zlom. Předtím mě znala relativně úzká skupina lidí, teď jich je mnohem víc. Ale co týče samotného lezení, není to tak radikální přelom. Mám své osobní cíle, nemusím nikomu nic dokazovat. Když je možnost vylézt cestu, která vypadá tak nemožně a nádherně zároveň, to je má motivace. Proto se chci příští rok pokusit i o vylezení nejtěžší cesty na světě obtížnosti 9c v norské oblasti Flatanger.
Berete vaši účast v elitní desítce Sportovce roku i jako rázný argument v debatách, zda je lezení sportem?
Určitě to beru jako ocenění nejen sebe, ale i toho, že lezení se bere jako plnohodnotný sport. Jedna věc je lezení po skalách, což je nejen sport, ale i životní styl, závodní lezení na umělé stěně je pak už čistě sport.
