Hlavní obsah

Třeba se jednou vyrovnáme biatlonu, věří strůjce českého úspěchu

Jiří ŠtádlerSport.czPrávo

Největší český úspěch za poslední desetiletí mají na svědomí pilot dvojbobu Dominik Dvořák (24) s brzdařem Jakubem Noskem (27). V závodě Světového poháru v rakouském Iglsu si v sobotu vyjeli dělené šesté místo a v silné konkurenci výrazně předčili očekávání.

Foto: Jiří Štádler

Čtyřiadvacetiletý pilot dvojbobu Dominik Dvořák (vlevo) s brzdařem Jakubem Noskem (27).

Článek
Fotogalerie

Máte za sebou parádní víkend. Jaký jste měl pocit při sobotních jízdách?

Věděl jsem, že to může být dobrý, ale že až takhle, to jsem netušil. Odstartovali jsme jako třetí a po prvním kole byli nadšení, ale zároveň se radši drželi při zemi. Sedlo nám to a vyšla i druhá jízda. Postupně mi dochází, že je to poměrně velký úspěch.

Bylo nízké startovní číslo výhodou? Vypadalo to, že potom se trať trochu zhoršila...

Čím víc projede na těchto umělých dráhách bobů, tím se to zpomaluje, led je horší. Trochu se oteplovalo, což se malinko projevilo i na naší finálové jízdě.

Ivo Danilevič s Romanem Gomolou získali před deseti lety titul mistrů Evropy. Od té doby byl český dvojbob jen jednou mezi šestkou nejlepších. Už jste to vstřebal?

Věděl jsem, že přijde zlepšení. Týden před Igls jsme měli juniorské mistrovství světa, to byl takový test. Předtím jsme koupili nové závodní nože, které nám hodně pomohly. Materiálově jsme šli nahoru. Tušil jsem, že to bude dobré, ale šesté místo jsem nečekal. Je to super výsledek.

Jaký ohlas mělo malé pódium v týmu a u vašich přátel?

Všichni nám to přáli. Po závodě jsem měl vybitý telefon, ale potom večer jsem našel snad milión zpráv a gratulací. Odpovídal jsem i na Facebooku, naštěstí na to byl čas. Skvělý pocit, člověku se to neomrzí.

Od třetího místa Rakušanů Maiera a Sammera vás dělilo 13 setin sekundy. Mohli jste skončit až takhle vysoko?

Utvrdilo nás to v tom, že můžeme myslet i na bednu. Je to jenom kousíček, bojovat o přední umístění určitě můžeme a chceme. Porazili jsme slavná jména: Američan Holcomb je olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa, nebo zkušený Švýcar Hefti, to jsou dost cenné skalpy.

Proběhly už nějaké oslavy?

Po závodě žádné nebyly, připravovali jsme se na čtyřbob. Dali jsme si akorát dort. V neděli odpoledne jsme zabalili věci a jeli na pár dní domů, kde asi nějaká malá oslava proběhne. Nebudeme to přehánět, za necelé dva týdny nás čeká mistrovství světa.

Jaké máte v Königssee ambice?

Nechci si tam dávat přehnané cíle, třeba bude šesté místo můj dlouhodobý osobák... Ale mám to tam rád. Krásné prostředí, i dráha je taková příjemná a technická. Není to tak náročné jako třeba Altenberg, kde je problém to vůbec sjet.

Světové špičce se blížíte na startech, kde pravidelně atakujete čas pod 5,10 sekundy. Je to vaše silná zbraň?

Hodně se na to soustředíme. Jenom start dělá asi třetinu závodu, druhou pak je umění pilota a taky záleží na materiálu. V létě jsem se ve dvojbobu společně s Kubou Havlínem stal mistrem světa ve startech, ve čtyřbobu jsme vicemistři. To je solidní úspěch.

Vypadá to, že vaše kariéra nabrala správný směr...

Dřív jsem dělal víceboje, ale potom jsem začal s boby. Dva roky jsem jezdil jako brzdař u Honzy Vrby, po olympiádě v Soči jsem ale zkusil řídit. Byla to velká motivace, zase se posunout někam dál. Pilot musí ten bob dovést do cíle, je to určitě větší zodpovědnost.

Český svaz bobistů a skeletonistů nemá ani zdaleka takové finanční prostředky, aby bojoval s Němci, Rakušany, nebo USA a Kanadou. Jaká je aktuální situace?

Letos konečně máme nový dvojbob, se kterým jezdíme, a je to obrovské plus. Ještě víc si ale ceníme nových nožů. Právě v těch jsme dlouho zaostávali. Přirovnal bych to k jízdě rallye po sněhu na letních gumách. Diametrální rozdíl. S lepšími noži má pilot mnohem větší cit pro řízení bobu a dá se jezdit mnohem přesněji.

Soupeři jsou ale mnohem dál. V Česku neexistuje žádná dráha, kde byste se rozjezdili...

Akorát v Liberci máme trenažér. Je to takový bob na kolečkách, kde se trénují rozjezdy a naskakování. To je všechno, co můžeme. Až před sezónou se jezdí někam na dráhu, ale záleží na tom, kam nás pustí a kde je to nejlacinější. Teď mám za sebou asi 150 jízd... Třeba Němci jich mají skoro 200 už na podzim. Než začne Světový pohár, jsou vyježdění.

Boby se u veřejnosti netěší takové oblibě jako biatlon nebo lyžování. Nemrzí vás to?

Určitě bych nechtěl dělat nic jiného. Bohužel nejsme tolik vidět, ale snažíme se prorazit i přes sociální sítě. Máme výsledky, snad nás lidi začnou víc sledovat a bude to ještě lepší. Třeba se jednou vyrovnáme biatlonu nebo jiným zimním sportům.

Připomínají vám lidé kultovní film „Kokosy na sněhu"?

To je klasická otázka, když se mě někdo zeptá, co dělám. Pokud odpovím, že boby, tak lidi chvíli přemýšlejí, jestli to jsou plastové pekáče pro malé děti nebo právě Kokosy na sněhu. (smích)

Reklama

Související témata: