Článek
Co by způsobilo příjemné pohlazení? „Medaile. Jednu z mistrovství Evropy mám, ze světového šampionátu mi schází,“ vytkl si odvážný cíl, jenž mu mírně zkomplikovalo zranění kolene, které si na soustředění v Hranicích na Moravě přivodil ve stejný den jako olympijský vítěz Lukáš Krpálek. „Nějaké černé pondělí,“ pousmál se.
Rok v Dubaji
O konci kariéry už mluvil několikrát, naposledy před svoji loňskou třetí olympijskou účastí. Už byl připraven se vrhnout na trenéřinu, ale souhra okolností mu kariéru prodloužila. Jeho manželka dostala práci v Dubaji, a tak Ježek vyrazil s ní a domluvil si tréninky s bývalou českou reprezentantkou Danuší Zdeňkovou, která ve Spojených arabských emirátech působí.
„Připravoval jsem se s místními judisty, úroveň není taková jako třeba tady v Praze na Folimance, ale na tréninky to stačilo a plán jsem si udělal po dohodě s trenéry podle sebe,“ líčí Ježek. Po roce se s manželkou a šestiletým synem Jaromírem vrátil domů.
Zkušenost k nezaplacení
„Pro mě byl ten rok akorát. Je to jiná mentalita i kulturní život, který jsem respektoval, ale pro mě je země zaslíbená tady,“ má jasno Ježek. „Ale malý chodil do britské školy, naučil se anglicky, životní zkušenost to byla k nezaplacení,“ pochvaluje si.
Pobyt v horké Dubaji prokládaný reprezentačními soustředěními a turnaji změnil i jeho plány na přechod do kategorie do 81 kg. Váha nestoupala, a tak vrátil se do třiasedmdesátky, v níž se ve středu rozloučí.
„V kimonu zůstanu, ale trochu z jiné strany,“ plánuje. U reprezentace bude asistentem trenéra Petra Laciny, mladé talenty by měl vést v Olympu. Cestování tak neubude. „S tím počítám, ale mě ta práce s klukama baví. Judo je moje druhá rodina,“ ujišťuje Ježek.
