Článek
Při náběhu do cílové rovinky vedl o pár délek Urgent de Gregaine. Věřil jste, že ho dáte?
Když jsem skočil Havlův skok, říkal jsem si, že budu bojovat o čtvrté, páté místo. Nevěřil jsem, že bych mohl Francouze trumfnout, byl na můj pohled hrozně daleko. Cítil jsem však v koni velkou sílu. Když jsem se začal k němu přibližovat, jedním okem jsem sledoval, jak jsme daleko. Když jsme ho předběhli, doufal jsem, že síly vydrží. Vydržely.
Byla to vzhledem k deštivému počasí a měkkému terénu vaše nejtěžší Velká?
Určitě, za takového počasí se dlouho neběhalo. Bylo vidět, že koním to vyloženě vadilo. My jsme se s tím ale popasovali dobře.
Pět let jste u pana Váni. Považujete vítězství ve Velké za dovršení pohádky?
Je to splnění mého snu. Ale doufám, že to není završení, ještě bych chtěl Velkou párkrát vyhrát. (směje se)
V čem je síla No Time To Lose?
Chvíli trvalo, než se naučil skákat. Ale od té doby, co na to přišel, jde jenom nahoru. Loni vyhrál cenu Vltavy ve velkém stylu. Tehdy jsem si říkal, to je kůň pro Velkou. Letos běžel dvě kvalifikace, v obou skončil druhý. Sbíral zkušenosti. Teď ukázal, co v něm doopravdy je.
Viděl jste vůbec na cestu vzhledem k zabahněné trati?
Abych řekl pravdu, tak tři čtvrtě dostihu jsem měl poslední brejle. A i ty jsem pak musel shodit. V cíli už mi to nevadilo.
Kolikery brýle jste měl?
Jenom dvoje. Myslel jsem, že budeme víc vpředu. (směje se)
Komu jste věnoval vítězné gesto?
Mému dědovi, který před pěti lety zemřel. Byl mi velkou oporou. Jednou když jsme seděli a popíjeli, bavili jsme se o Velké. Říkal mi, že ji jednou vyhraju. Tak jsem mu za to chtěl poděkovat, že mi tak věřil. A že se to povedlo.
