Rubriky:

Ostatní

Cappuccino pro slečnu Sáblíkovou. Šampiónka začala pod Alpami hon za obhajobou

11. října 2017 16:57 - Inzell

Hon za obhajobou zlaté olympijské medaile se rozběhl na plné obrátky! Rychlobruslařská šampiónka Martina Sáblíková začala úvodní přípravu sezóny na ledě. Čtyři týdny na oválu v německém Inzellu mají být pro třicetiletou reprezentantku základem k útoku na triumf při bitvách pod pěti kruhy v Pchjongčchangu 2018.

Radek Malina, Sport.cz

Sáblíková zahájila přípravu už v červenci. Od devětadvacátého září se pak i se svým týmem usadila v Inzellu. „Jde o nejvýše položenou evropskou dráhu," vysvětluje trenér Petr Novák.

Do německého městečka jezdí za rychlobruslařskými povinnostmi od roku 1985. Sáblíková je zde letos pošestnácté. A pamatuje dobu, kdy ovál nebyl zastřešený. „Vyjela jsem si zde první olympijský start," vzpomíná na rok 2005. „Když začali stavět halu, moc se mi to nelíbilo. Milovala jsem zdejší pohled z dráhy na stromy. Byla pecka kroužit po oválu a kochat se přírodou zbarvenou barvami podzimu, který miluju," vypravuje Sáblíková. „Ale když prší jako teď poslední dva dny, tak jsem za střechu ráda," směje se.

Inzell je pro ni i její tým jedním ze třech domovů. „Nejvíce času z celého roku trávíme v italském Collalbu, následuje právě Inzell. Zdejší dráha je hodně rychlá," vysvětluje Novák. „Mám zdejší prostředí ohromně ráda. Městečko je malé, ale super. Těší mě, když se vracíme za tréninkem právě sem," lebedí si Sáblíková.

Pivní slavnosti měnily zvyklosti

Letos musela po letech měnit ubytování. „Trošku jsem zaváhal při rezervaci. Jak se bydlení nezamluví šest měsíců předem, je problém. Letos jde navíc o olympijský rok, takže je zde mimořádný nával rychlobruslařů. A ke všemu jsme se trefili do zdejších pivních slavností, tudíž jsme se museli v průběhu pobytu stěhovat," krčí rameny Novák. Útočištěm Sáblíkové tak do 23. října bude pension Egger. „Máme klid. Jsme tu sami a jen čtyři další hosté," pochvaluje si Sáblíková.

Snídaně jí i jedenácti dalším členům Novis týmu servírují v penzionu. Na obědy a večeře míří však do Gasthofu Kienberg, v němž bývala česká výprava ubytována v minulých letech. „Znám se s majitelem třicet let. Pochází z Černé Hory. Nejdříve provozoval občerstvení a ubytovnu přímo u oválu, později si v Inzellu našel ženu a postavili vlastní penzion. Přesně ví, co sportovci potřebují," rozjímá Novák nad švédskými stoly nabízejícími ryby, čerstvou či dušenou zeleninu, těstoviny, rýži i rozmanitě upravené kuřecí a hovězí maso. „Já si stejně dávám pořád jen salát a těstoviny, pouze výjimečně něco měním," krčí rameny Sáblíková.

I přes všechny úspěchy nebere nynější servis jako samozřejmost. „Dobře si vybavuji, jak jsem jezdila po zdejších kopcích ve sněhu na kole, protože jsem neměla trenažér. Nebo jak jsme si vozili konzervy. I proto nemám problém, pokud je potřeba si někde uvařit," říká Sáblíková.

Zamilovala si klid, který lázeňské městečko skýtá. „Lidé jsou zde milí a bezprostřední," popisuje Sáblíková. Prvních deset dnů pobývala v Inzellu i s jorkšírským teriérem Zorinkou. V rámci venčení čtyřnohého mazlíčka vždy vyrazila do jednoho z obchodů pro kávu. „Zahalená v kulichu, zimní bundu ke krku. A paní od kasy vždy hlásila: cappuccino pro slečnu Sáblíkovou. Je tu prostě fajn," pochvaluje si Sáblíková, která se rituálu s kávou drží. „Jedno před snídaní, druhé po obědě."

Když se česká šampiónka chystá k odpolední tréninkové fázi na kole, kolemjdoucí maminky s kočárkem jí pokynou na pozdrav, z projíždějícího auta rodačce z Nového Města na Moravě mávne majitel vedlejšího penzionu. „Všichni znají všechny. Nikdo v městě neřeší, jak velká je tu kumulace rychlobruslařských hvězd," pochvaluje si Sáblíková.

Tlačenice na oválu

Pokud nemá v nohách testovací závody, které vychází vždy na neděli, absolvuje denně dvoufázový trénink. Pro Sáblíkovou začíná den v Inzellu podle času, který správce haly přidělí každému týmu. „Vybírat si nemůžeme. Za den jde na ovál až tři sta rychlobruslařů," upozorňuje Novák. „Lidí je na dráze strašně. Občas je to nebezpečné, zejména když přiletí zezadu sprinteři," připouští Sáblíková.

Byť je objem trenérem daný, česká reprezentantka podle vlastního pocitu vše upravuje. „Měla jet dvanáct kol, dala si jich pětadvacet," krčí rameny Novák na konci úterní fáze v útrobách Max Aicher Arény. „Když je potřeba, zaměříme se třeba na techniku či koordinaci."

Příprava na ledě je tvořená z dvou pětačtyřicetiminutových bloků. „Pokud jdeme třeba až v deset, je před snídaní ještě strečink. Jinak míříme rovnou na trénink," přibližuje Sáblíková pohybující se po Inzellu zásadní na horském kole.

Odpoledne je na programu buď jednotka v sedle horského kola, nebo dril v posilovně. „Tu bych vyškrtla. Nebaví mě. Ale když je v plánu, odmakám to. Žádné úlevy. Spíše naopak. Jestli mám dělat dřepy s osmdesátikilovou činkou, dám si sto," krčí rameny Sáblíková a netají, jak si užívá minuty na kole. „Jsem utahaná a říkám si, že jsem pro úspěch něco udělala. Z posilovny ten pocit nemám. Ale časy na ledě ukazují, že forma je dobrá," lebedí si Sáblíková pod Alpami na startu olympijské sezóny.

Radek Malina (Inzell), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní