Někteří trenéři se stávají magory. A to bych nechtěl, hlásí Jícha

Je to skvělé období, kecal bych, kdybych říkal něco jiného. Extrémně si užívám, že můžu spát doma a jsem s dětmi… Jakmile někam odletím, jsou naštvané, kam zase jedu. Zvykly si, že jsem doma. V létě do toho kolotoče skočím znova, extrémně se těším, ale tenhle rok si užívám, co to jde. Tím spíš, že děti v Barceloně chodí do školy a počasí je tam, jak známo, v mnoha ohledech příjemnější.

Těší se, obě se tam narodily. Valérka tam má spoustu kamarádů, bere to jako návrat domů. V Barceloně jsme se cítili fajn, ale na návrat se těšíme jako celá rodina, už tam nějak patříme. Byla to jasná volba, když přišla šance tam působit zase v jiné roli, celý život bych si vyčítal, kdybych řekl ne. Kiel je velká část mého života a rodina je tím nakažená.

Samozřejmě jsem to s manželkou konzultoval, v Kielu to bylo kompletně na ní, teď budu zase od rána do večera pryč. A kariéra je fajn, jenže to opravdu důležité je rodina a děti. Ale manželka řekla: „Musíš to rozhodně zkusit, my tě doprovodíme a zvládneme to.“

Já jsem adaptabilní. Kde jsem, tam se cítím dobře. Život ve Španělsku je pro Čecha trochu extravagantní, ale mně přijde, že jsem jeden z místních. Na druhou stranu velkou část dospělého života jsem prožil v německy mluvících zemích a v Kielu se vyznám líp než ve své rodné Plzni.

Dcera tomu rozumí, malý se občas ptá, proč nehraju, když všichni říkali, že jsem byl dobrej. (úsměv) Ale od rodiny jsem dostal jako dárek stopky a píšťálku, tak jsem Vicentovi vysvětloval, že na prsty pískat neumím.

Ne. Myslím, že jsem ten moment trefil přesně. Já se vždy rozhodoval tak, že už jsem se neohlížel. Když kouknu na házenou a bavím se s hráči, cítím, že ve mně dřímá trenér, že už jsem na druhé straně, a vůbec mi to nevadí.

Já celou kariéru nezavřel ústa, pořád jsem se do toho snažil kecat. Měl jsem touhu si trenérství vyzkoušet. Už jako hráče mě bavilo trávit hodiny vymýšlením strategie. A po odchodu z Kielu jsem byl celou dobu ve spojení s klubem a nikdy nehledal nic jiného. Bylo mi jasné, že pokud budu chtít, dokážeme se domluvit, abych se vrátil. Sám jsem zvědavý, jak budu snášet verdikty rozhodčích a další věci, to převeslování na druhý břeh proběhlo rychle. Ale je to obrovská šance a já nechci zklamat fanoušky a v první řadě sám sebe.

Ano, tak je to domluvené. Aflred má smlouvu do roku 2019, bude mi to předávat, abych další sezónu absolvoval už jako hlavní trenér. Bude to jízda, zodpovědnost je obrovská, plno lidí vás chce nechat padnout a libovat si, že vám to nejde. Asi jsem divný, ale mě to baví, soutěživost mám v sobě.

Ten první rok je velký bonus, můžu se za něj trochu schovat a učit se od něj. On mi to krásně popsal, že tam bude, aby to padající hov.. napřed chytil on. A o rok později že už si ho mám chytat sám… Ale cítím, že i on má radost, že se vracím a utvoříme zase nějaký tým. Já mu přitom říkal, že kdyby chtěl zůstat do roku 2022, budu jen rád, ale asi to nedopadne.

Mám velkou radost, že věří mému know-how a schopnostem, byť jako trenér nemám žádné zkušenosti. Je to pro mě zadostiučinění, výsledek mé práce a dojmu, jaký jsem za roky působení v Německu nechal.

Chci být hlavně komunikativní. Samozřejmě si budu poslední slovo nechávat já, ale rozhodně nemám problém diskutovat o strategii. Já si myslím, že komunikace je klíč. Patří k tomu nepříjemná rozhodnutí. Nepodepsat hráče a umět mu to vysvětlit. Neměl jsem nikdy problém si za rozhodnutími stát. Moje krédo napsané v kanceláři asi bude: Hlavně neztratit svoji identitu. Někteří trenéři se stávají magory. A to bych nerad.