Fuksa zažil exotiku. Brutální, tolik podpisů jsem nikdy nedal, hlásí

Spíš už jako exhibici na konci sezóny. Ale jsem soutěživý typ, nedělalo by mi dobře, kdybych na závody, kam jsem pozvaný, přijel naprosto nepřipravený a někde tam zametal. Samozřejmě žádný extra trénink, že by mi taťka s dědou psali nějaké plány, už neprobíhal, nehrotil jsem to. Po mistrovství světa jsem si dal pauzu, kdy jsem vůbec nepádloval, až týden před odletem jsem se snažil každý den na chvíli zaposilovat a projet se, abych se sžil s vodou. Věřil jsem, že to bude stačit, a také stačilo, vyšlo to suprově.

Všechno bylo parádní. Měli jsme zajištěné odvozy z letiště, na závodiště, jídla, různé galavečeře, výlety po městech, a když jsme měli delší přestup v Šanghaji, zařídili nám i průvodkyni, která nás vzala k největší nákupní zóně, k Shanghai Tower… Byl jsem strašně rád, že jsem tam jel, i když se mi původně nechtělo.

Mně se líbilo všude, je to jiný svět. Samozřejmě to nebyl úplný luxus, na druhou stranu rád vidím, jak se kde žije. Někde suprově, tak jsem rád, že jsem se tam podíval. Když je to někde horší, řeknu si, jak může někdo nadávat na život v Česku, když je to tu fajn proti jiným zemím. Nejvíc se mi líbila určitě Šanghaj, zajímavé město. V Číně jsem nikdy předtím nebyl, ale to na Sibiři taky ne. Tam toho ale k vidění tolik nebylo.

Vůbec! Jen jsme to prolítli, nechtěl jsem plýtvat energií nákupem hadrů, to mě unavuje. Co potřebuju, to si objednám na internetu. Že bych se v Šanghaji zavřel do obchoďáku, to fakt ne.

Měl startovat, ale nakonec odmítl, jel na jiné závody do Brazílie. Největším soupeřem pro mě byl Polák Tomasz Kaczor, v Číně byla spousta místních kluků včetně deblkanoe, která vyhrála Světový pohár, v Rusku zase přibyli tamní závodníci. Bylo tam dost kluků, kteří jezdí velké finále na mistrovství světa.

Nejelo se v centrech měst, hlavně v Rusku to byl takový rozestavěný budoucí kanál. Nevím, kde lidi sehnali, ale jak na Sibiři nejsou zvyklí na tak velké akce, přišla jich spousta. V Číně se jelo na otevřené vodě, kolem baráky, auta a najednou pár lidí na lodičkách… Každý se s námi fotil, tolik podpisů a fotek jako v Číně jsem nikdy nedal, to bylo brutální.

Jak kdo. Někdo nás poznal, někdo jen viděl, že tam jsou nějací sportovci s pádly v ruce, tak se chtěl vyfotit. V Rusku nás znalo trochu víc lidí než v Číně.

Asi jo. Já přišel, řekli mi, že jedu s touhle, tak jsem řekl, že OK. Nikdy předtím jsem s holkou v závodní lodi nejel, byla to spíš taková sranda. Původně jsem doufal, že nebudu muset jet, chtěl jsem se soustředit na své závody.

Nikde jinde od federace takové odměny nejsou. Máme něco za vítězství ve Světovém poháru, ale na mistrovství světa nebo Evropy vůbec nic, jen od českého svazu. Bylo to fajn, i ty prémie asi pár kanoistů přilákaly na start.

Teď bych řekl, že ano. Uvidíme, co bude za tratě, většinou se na exhibicích jezdí krátké, což pro mě není ideální, ale teď v Číně 600 metrů a v Rusku 350 mi vyhovovalo. Byl jsem rád, že v Číně jsem vyhrál i ve větru a ve vlnách, což jsem poslední dobou moc nedával.

Kdepak, cestování bylo ažaž, divím se, že jsem to zvládl bez nějaké velké únavy. Nikam daleko se mi nechce, poletíme na deset dnů na Mallorku.