Článek
„Ve Francii jsem se na učení vykašlala. Možná i proto jsem tam vyhrála,“ usmívala se jednadvacetiletá vodní slalomářka. „A ten návrat do reality byl dost hrozný,“ neskrývala.
Kromě sportovního talentu se může pyšnit vysokým intelektem, s IQ přes 130 studovala Mensa gymnázium pro mimořádně nadané děti. Teď druhým rokem kloubí sport s vysokou školou. „Rozhodla jsem se, že se zaměřím na trénink, školu trochu víc upozadím a uvidím, co zvládnu. Naštěstí to vypadá, že až na jeden předmět to dopadlo,“ hlásí s úlevou Hilgertová.
Kajakářka Amálie Hilgertová se v Pau ve Francii nečekaně stala mistryní Evropy ve vodním slalomu.
S přibývajícími úspěchy neubývá zejména v zahraničí dotazů na její vztah s dvojnásobnou olympijskou vítězkou Štěpánkou Hilgertovou, a tak její neteř rodinné poměry ochotně vysvětluje.
„Většinou se mě ptají, jestli jsem její dcera. A pak je překvapí, že vlastně pokrevně vůbec příbuzné nejsme,“ popisuje. Pro objasnění – manžel Štěpánky Luboš Hilgert je bratrem tatínka Amálie Ivana, rovněž bývalého slalomového reprezentanta.
Čerstvá mistryně Evropy se přitom slalomu dlouho vyhýbala. „Měla jsem pocit, že rodiče chtějí, abych na vodě jezdila. Přitom jim to bylo jedno, nechávali mi volnou ruku,“ vzpomíná. A tak zkoušela tenis, badminton, tanec, orientační běh… „Ale nejvíc mě bavily koně,“ líčí.
Zlom přišel přes deseti lety, kdy vyrazila do Českých Budějovic na vodácký festival Wave. „Na rozdíl od koní tam byla spousta lidí v mém věku, mohla jsem si zazávodit a viděla, že jsem docela dobrá, i když jsem na vodě moc nejezdila,“ líčí. A tak začala trénovat víc a víc.
Dva starší sourozenci se vydali jinou cestou, Hilgertová pokračuje v rodinné tradici. „Kvůli příjmení jsem se ale nikdy pod tlakem necítila, i když dotazů na to padalo dost,“ přiznává.
„Tetu jsem vždycky obdivovala, kolik jarních nominací do reprezentace zvládla. Je to vždycky stres a nervy. Říkala, že pak už měla averzi na jaro, když začali ptáci zpívat, byla pomalu vystresovaná. Doufám, že do toho bodu se nedostanu,“ usmívá se Hilgertová, která se potkávala se svojí o třicet let starší tetou i při letošních nominačních závodech.
Svěřenkyně Michala Buchtela už zažila atmosféru olympiády v Riu, coby elitní juniorku ji pozvali jako předjezdkyni. „Pamatuju si skvělý kanál, super atmosféru v Českém domě i to, jak jsme s francouzskou kamarádkou projížděly město a bály se,“ vzpomíná. Za rok do Tokia už by ráda v roli závodníka.
„S ohledem na kritéria, kdy jede z každé země jen jeden, má větší hodnotu vítězství na mistrovství světa. Ale když člověk vyhraje olympiádu, obrátí se mu život vzhůru nohama. Já bych tam chtěla hlavně kvůli atmosféře a kolektivu lidí z různých sportů,“ přiznává. První krok v boji o účast může udělat v září při mistrovství světa ve španělském Seu.
