Článek
U početnějších posádek je běžné, že si v průběhu závodu podle předem domluvených pokynů řeknou, kdy zrychlit. Na lodi poháněné sourozeneckým tandemem je spíš ticho.
„Vždycky se domluvíme před startem, jak bychom chtěli jet. V jízdě už se snažíme moc nemluvit, ona na to ani není síla, takže spíš tak nějak vycítím, jestli bychom měli zrychlit, nebo ne,“ pousměje se 21letý Petr.
Jeho o pět let starší bratr Martin, který v lodi klečí vzadu, by ze své pozice zkušenějšího kanoisty mohl Petra korigovat. Ale zatím k tomu nemá důvod.
„Máme spoustu společných tréninků, díky nimž víme, jak jet. Kdyby se mi to třeba zdálo extra pomalé, můžu něco říct a udat nějaké tempo. Ale třeba tady v rozjížďce nebyl důvod,“ uznal v Szegedu dvojnásobný mistr světa na singlkanoi.
V rozjížďce si zástupci rodinného týmu Fuksových, které na pozici trenérů doplňují jejich otec Petr a děda Josef, dojeli pro třetí hladce postupové místo do semifinále. To bude v pátek po půl šesté pro jejich společnou ambici na postup do Tokia klíčové, z finálové devítky už pak má osm nejlepších místenku na olympiádě jistou.
„Tam už pojedeme nejvíc, co umíme,“ má jasno Martin Fuksa, jenž už dopoledne začne svoji cestu za vysněnou medailí i na singlu. „Já se zatím půjdu projet, abych nezatuhnul, a budu Máťovi posílat duševní energii,“ s úsměvem plánuje Petr.