Článek
Věříte, že sbírku svých cenných kovů dokážete v neděli rozšířit?
Samozřejmě že mám nějaký svůj cíl a finále nepojedu proto, abych v něm byl poslední. Když si započtu i dvojskif z let 2002 až 2004, tak to pro mě bude osmnáctý medailový závod v řadě na velké světové akci. Když se koukám kolem sebe, tohle tady asi nikdo jiný nezažil. Sám ani nevím, jak se to zrovna mně podařilo. Zní to až neuvěřitelně, vždyť jde o osmnáct let života.
Máte už pět zlatých medailí, chystáte se letos zaútočit i na rekordní šesté zlato na skifu?
Už se o tomhle hodně mluvilo před rokem a nakonec jsem byl v Plovdivu rád za stříbro za Norem Borchem. Na letošním mistrovství Evropy dojely čtyři nejlepší skify ve vteřině, to se tady klidně může stát taky.
Čekáte hodně vyrovnaný souboj o medaile?
Určitě, každý ze šesti lidí na startu finále může na tu placku sáhnout. Pro mě je teď děsně důležité, že mám splněno směrem k Tokiu a finále beru tak, že každý zářez na pažbě bude z mého pohledu bonusem.
Ani perfektně zvládnuté semifinále nezvyšuje vaše ambice?
Pocit z něj mám docela dobrý, jenže v neděli může být všechno jinak. První kilometr semifinále mi přišel brutálně rychlý a mně už přece jen chvíli trvá, než se rozjedu. Nechtěl jsem si ale nechat ujet Borcha. Navíc za ním se okamžitě hnal Litevec Griskonis, to taky není žádné ořezávátko. Někde po 1250 metrech jsme byli my tři už tak vpředu, že bylo s postupem vymalováno.
S Chorvatem Martinem, který se snažil vedoucí trio stíhat, jste už nepočítal?
Je výbornej, jenže bylo znát, že na něj byl začátek moc rychlej. Ke konci mě pak vlastně překvapil už jen Griskonis, jenž si vyhodil veslo z ruky a chytil tam kraba. Jak byl hned vedle mě, taky mě ta hrozná rána rozhodila. On se ale nevyklopil, zase nakopnul tempo, ale jak se ve finiši marně snažil jít přede mě, tak zatuhnul.
Skifař Ondřej Synek si jede na mistrovství světa ve veslování v rakouském Ottensheimu pro postup do finále.
Překvapilo vás, že z druhého semifinále neprošel do boje o medaile Novozélanďan Manson?
Ani tolik ne, přece jen tady zatím tolik nezářil. Já spíš čekal v postupující trojici Němce Zeidlera, Dána Nielsena, Breukinka z Nizozemska a tip mi vyšel přesně. Jak už jsem říkal, finále bude hodně otevřené. Pro mě je výhoda, že už nemusím myslet na olympiádu a pojedu v daleko větším klidu, co to dá.
Zmocňovala se vás tady přes bohaté zkušenosti hodně nervozita?
Jo, docela jo. Výsledkově to je zatím ideální, co start, to vítězství, ale nervy kolem toho bych nikomu nepřál. Před semifinále mi bylo dvakrát na zvracení, takové stavy jsem ještě nikdy neměl.
Čím si je vysvětlujete?
No právě tím bojem o Tokio. Pro mě osobně to je doslova vytoužená meta a s vědomím, že při dodatečné květnové kvalifikaci v Luzernu budou k dispozici už jen dvě místa v každé disciplíně a těch adeptů na ně mezi skifaři bude moc, jsem se nechtěl dostat do situace, že bych měl příští sezonu dva vrcholy, protože zvládnout tohle bude extrémně náročné. Jsem vážně rád, že mám v tomto směru klid a můžu se chystat jen na olympiádu.
Ještě hodinu před vaším závodem pršelo. Nebál jste se, že budete muset jet v dešti?
Veslařům déšť nevadí. Vodu máme všude kolem, tak jestli na nás padá ještě shora, to už je fuk. Naopak bylo docela příjemné, že se tady alespoň na chvíli ochladilo. Od prvního dne tady panuje dost velké dusno, naštěstí je to spíš takové suché teplo, v Tokiu z nás poteče pot rozhodně víc.
