Prázdno po životní sezoně? Nevadí! Hilgertová objevovala sporty, jen Wimbledon jí nevyšel

Zrovna jsem se o tom s někým bavila, že mi to zase tak nevadí a možná i přišlo vhod. Protože loňská sezona sice pro mě byla skvělá, ale zároveň moc dlouhá a náročná, takže jsem cítila, že potřebuju pauzu a klid. Síly jsem přes zimu nabrala, ale chuť pořád nebyla taková.

To je pravda, my to zvládli bez větších omezení, na vodě jsme jezdili skoro pořád, posilovnu měli venku. Až jsme si připadali trochu blbě, že pořád můžeme jezdit. (úsměv)

Já si myslela, že nás to moc neovlivnilo. Když se rušily závody, trochu jsme upravili přípravu, věnovali se běhu, kolu i lezení a pak se vrátili k intenzivnímu tréninku na vodě zrovna, když oznámili, že se nominace pojede v létě. A já poznala, že ten můj trénink vypadá jinak. I když jsem myslela, že jsem mu dávala sto procent, teď vidím, že ze sebe umím vydat ještě víc.

Cyklistiku jsem neobjevovala, jako malá jsem jezdila hodně, pak jsme ani nevím proč přestali a já jezdila jen do krámu pro rohlíky. Teď jsme dělali výlety po Česku, což mě chytlo, víc a kvalitněji jsme běhali, odehráli jsme tradiční tenisový turnaj Maloskalský Wimbledon, kde jsme to s přítelem dost projeli… Hodně jsme lezli po skalách, víc jsem se věnovala józe a řešila zkoušky ve škole. Vzala bych si tam víc předmětů, jak byl čas, ale v půlce semestru už to měnit nešlo. Díky online výuce jsem aspoň mohla být skoro na všech přednáškách.

To je pravda. Teď o víkendu jsem zase byla na Křivoklátě na takovém pouťáku pro všechny kategorie, abychom si zase vyzkoušeli, jaké to je jezdit s fotobuňkou. Před nominací chci jet ještě jedny závody v Roudnici.

Uhájila jsem pozici favoritky. (úsměv) Hrozně mě to bavilo, sice se člověk nesoustředí jako na velké závody, ale je to jiné než tréninky, zjistíte, jaké máte mezery, co je třeba vyladit…

To bude na stejné trati. Jako malá jsem na Křivoklátě také jezdila a bylo moc hezké, že se to tam nezměnilo, duch akce je pořád stejný. Lidi spolu stanují, není to jako na velkých závodech, že se rozjedou do hotelů. Je tam větší pohoda a zábava, připomněla jsem si, proč jsem ten sport začala dělat.

Já se tu informaci dozvěděla od novinářů, tak jsem byla spíš naštvaná, jak se to ke mně dostalo. Ale když jsem to zpracovala, převládají pozitiva. Už jen to, že se nominace pojede v létě a nebudeme ve Veltrusech mrznout, jak to občas bývá, i výkony by měly být kvalitnější.

Tam je pořád dost otazníků, národní federace musejí rozhodnout, jestli závodníky do Prahy pošlou, a v nominačních kritériích je uvedeno, že když nebude dostatečná konkurence, rozhodovalo by až mistrovství Evropy příští rok. Určitě by bylo fajn mít jasno z pohledu případných kempů v Tokiu a delšího času pro přípravu na olympiádu, na druhou stranu příští rok by forma měla víc odpovídat tomu, kdo jakou bude mít na olympiádě…

Asi mi to bylo jedno. Jsem určitě ráda za velký závod u nás, na druhou stranu obhajovat doma bude těžší. Je to prostě zvláštní rok. Chvíli to vypadalo, že nepojedeme letos nic, pak se rozhodlo o nominaci na olympiádu, teď přidali i mistrovství Evropy. Ale fakt bude záležet, kdo přijede, jak se k tomu postaví třeba Britové, Italové nebo Španělé…

Také jsem s ní nebyla spokojená, hlavně střed byl dost neregulérní. Měnila se voda, kdy někoho to zbrzdilo a někoho koplo, že to projel s prstem v nose, překážek tam bylo až moc.

Bylo skvělé. My chtěli i načerpat atmosféru, aby to se mnou pak necukalo, kdybych se nominovala, protože když někde jsem, nejsem v klidu, dokud to tam neprozkoumám. (úsměv)