Článek
Platí u vás pro letošní rok rčení konec dobrý, všechno dobré?
Snad ano. Potřebovala jsem takové povzbuzení, protože ze světového šampionátu jsem byla hodně špatná. Mělo to pak dopad i na přípravu, dlouho jsem plavala s takovým divným pocitem a vůbec mi nešla technika, která je u znaku moc důležitá.
Co se změnilo ve Štětíně?
Zlepšení přišlo už o pár týdnů dřív. S přispěním táty se mi asi podařilo přesvědčit samu sebe, že v Číně, kde bylo všechno špatně, šlo jen o náhodu. Najednou se věci začaly dít úplně jinak a dosáhla jsem výsledků, s nimiž jsem vůbec nepočítala.
Myslela jste si, že letos bude pro vás medaile viset moc vysoko?
Když jsem viděla, že dorazila celá evropská špička, tak mi hned bylo jasné, že to budu mít daleko těžší než loni v Eindhovenu, kde jsem brala bronz z padesátky, ale několik hvězd tam chybělo. V Polsku jsem do každého finále nastupovala s tím, abych nebyla poslední, a spíš mi šlo o to, jaký předvedu výkon.
Opravdu vám záleželo víc na čase než na umístění?
Bylo to tak. Nakonec pro mě ale dopadla nejlépe znovu ta nevyzpytatelná padesátka. Přitom po semifinále na této trati jsem absolutně nevěřila, že bych se ještě o tolik dokázala zlepšit. Plavala jsem poprvé v životě pod sedmadvacet sekund, a tím dokonce vymazala Ilču Hlaváčkovou z rekordních tabulek, což je naprosto báječné. Radost z dosažených časů jsem si ale prožila na všech tratích.
Ze závodu na 50 metrů znak máte už druhou medaili, je to teď vaše nejsilnější disciplína?
Já to mám asi podle toho, jak se zrovna vyspím. Občas se zadaří stovka, jindy zase dvoustovka. Na nejkratší trati hodně záleží na drobnostech, ve Štětíně mi ale nádherně vyšly úplně všechny technické věci, od vyvlnění po startu přes obrátku až po dohmat.
Už za pár dnů poplavete mistrovství republiky v Chomutově. Najdete ještě dost motivace?
I kdybych medaili neměla, tak se do bazénu, kde jsem doma, těším a s tím bronzem v kapse to bude zážitek. Je hrozně fajn, že ve dvaceti už mám druhou velkou medaili.
